(Doufejme že nám do budoucna tento label naservíruje více takovýchto klenotů). Deska vychází v klasickém bílém provedení obalu, které je skoro totožné s původním pressem (+ skvělý plakát uvnitř) nebo také jako speciální edice se stříbrným obalem, stříbrným vinylem, plakátem, vojenskou psí známkou a textilní kapsičkou s potiskem Blitz.
Po puštění desky na vás okamžitě dýchne atmosféra roku 82 a staré dobré Anglie.
Hned úvodní We are the boys vám odpoví o čem celé album asi bude. Nasraný a násilnický texty, jednoduché chytlavé melodie, které se vám ihned vryjí pod kůži. Sborové vokály, které vás nutí si minimálně pobrukovat s nimi a kapelní složení z punks a skins. Samozřejmě můžeme vyšťouchnout hitovky celé desky jako jsou Warriors, 4Q nebo již zmiňovaná We are the boys. Songy, které coverovala taková spousta kapel z různých odvětví muzikantství, že již dnes jsou tyto hity nesmrtelné. Ale podle mě časem obstálo všech 17 songů vrytých do asfaltu, každý z nich vypráví příběh, při kterém mě potěšeně mrazí v zádech. Nečekejte uhlazený křišťálový zvuk, metronom a nějaký blbý samply – tohle je punkrock 82!!!
I po těch letech prostě BLITZ z horního žebříčku mých oblíbených kapel nespadli a tenhle počin by měl mít doma každý, kdo alespoň na chvíli čuchnul k punkrocku jako takovému. Ten, kdo ještě nemá šup si dát pár facek a zavolat strejdovi Papymu, jestli ji má ještě skladem.
