V pořadí čtvrtá řadovka se pop rockovým matadorům Tibet skutečně vyvedlo.
Není se čemu divit, všechny předchozí řadovky byly velice vyrovnané a každá
přicházela s poměrně velkým odstupem, kdy skupina pilovala jednotlivé
skladby k dokonalosti. Aktuální deska není výjimkou. Hned úvodní titulní
skladba s hostující Terezou Černochovou (a také povedeným videoklipem)
připomíná ostravské Kryštof, ovšem bez jejich omšelé patetičnosti
přecházející do schématičnosti (to je případ jejich aktuální novinky
Inzerát). Líbí se mi zdánlivá triviálnost textu i samotné koncepce písně,
díky níž nepostrádá tah na branku, ale zároveň si zachovává krásnou poetiku
inteligentního pop rocku.
I přes to, že byla tato skladba vybrána jako singl, není dle mého nejlepší
záležitostí na albu. Ten pravý odvaz se dostaví až v následující decentně
zasněné Rainbow 69. Dalším sympatickým prvkem Robinsonauta je široké
spektrum odnoží žánrového jádra. Když si poslechneme klidného Austronauta,
zvolna se přeneseme do funky rytmů Druhé šance a zkončíme až v country
vodách Country Kida. Oceňuji odvahu autorů, kteří se nebáli experimentovat i
v zdánlivě úzkém žánrovém vymezení, ve kterém se Tibet pohybuje. Zkrátka
jsou příkladem toho, že i formát plnohodného alba má smysl. Stále
populárnější vydávání samotných skladeb (rozuměj radio hitů) nemá tu
báječnou atmosféru, jako v případě této nahrávky a posluchač by o ni neměl
být ochuzen.
Vrcholem alba jsou pak nádherné „srdcovky“ Konec a Oheň, které mají opravdu
výborný text, úžasná je i gradace a práce s atmosférou skladeb. Pro mě
osobně jedny z nejlepších písní jaké jsem měl možnost letos slyšet od české
kapely. Trochu mi tu připomínají v některých pasážích Lucii.
Tibet brázdí hudební vody už od roku 1991, takže nejde o žádné zajíčky a
pokud by měl být tohle jejich poslední počin (já osobně doufám, že ne), pak
mohou v klidu odejít na věčnost, neboť toto rozsahem skromné album je
skutečným zážitkem pro náročnější posluchače a asi nejen já se k němu budu
rád znovu vracet. Produkce Honzy Ponocného, známého například z projektu
Cirkus Ponorka, je špičková a jeho zkušenosti dozajista přispěly k finální
podobě. Rozhodně těch osm skladeb stojí za poslech a neměly by uniknout
nikomu, kdo se jen trochu zajímá o naší hudební scénu.