Nejnovější deska nazvaná prostě a jednoduše „Power 5“ pak dělá skutečně čest svému jménu. Název jasně dokazuje, že právě tento žánr je kapele blízký a že takto si představuje svojí ideální tvorbu. A musím ji dát za pravdu – pánům to skutečně šlape, Olin Škrabal za mikrofonem podává dosud zřejmě nejlepší výkon a je cítit i instrumentální pokrok.
Přestože se kapela nikdy netajila inspirací finskými Stratovarius, o nějakém kopírování už nemůže být ani řeč. Současné eponymní album totiž jasně sděluje, že Power 5 si za ta léta vytvořili vlastní styl, jsou rozpoznatelní, a to jak hudební produkcí, tak hlasem Olina Škrabala (Za zmínku stojí, že na mnoha místech desky Olin hlasově opravdu přitvrdil, jeho místy skutečně nasraný afektovaný vokál je však velmi přijemný na poslech; celkově však poněkud ubral na výšce tónů, což se pozitivně projevilo i na barvě hlasu, která by mohla být pro mnohé posluchače zkousnutelnější než na předchozích deskách).
Budeme-li se bavit o hudební stránce alba, přináší nám Power 5 víceméně přímočarý power metal s občasnými hard rockovými prvky, okořeněný velmi kvalitními, na českou scénu téměř nevídanými kytarovými sóly. Kapela skutečně hudebně roste s každou deskou a to i po stránce zvukové – všechny instrumenty jsou výborně rozeznatelné a neztrácejí se v šumu jako na některých starších albech Power 5; člověk si tak může vychutnat i nápaditou baskytaru Jiřího Jagoše, o sympatických bicích Milana Škrabala ani nemluvě.
Ač to může znít jako klišé, deska je hudebně vyrovnaná – tu kapela přitvrdí, tu ubere, nechybí delší instrumentální pasáže, vše se nese v power metalovém duchu a některé kusy mají (ostatně u Power 5 je tomu takřka na každém albu) skutečný hitový potenciál, jmenujme skladby „Power 5“, „Chci žít live“, některé evokují silnou moravskou tradici zábavové hudby („Jsi strašná“), v žádném případě však nesklouzávají však k laciným hudebním postupům. Dokonce i povinná metalová balada, „Nechám tě spát“, se vyvedla lépe, než tomu u Power 5 bývalo zvykem, neboť v tomto žánru tkvěla na předchozích deskách zřejmě největší slabina kapely.
Závěrem tedy nutno říci, že Power 5 (opět) dokázali, že i v našich metalové tvorbě nepříliš příznivých podmínkách lze zkomponovat moderně znějící power metalovou desku. Snad jim to vydrží; byla by škoda to zabalit:)