Kulturou proti fašizaci společnosti
To, čeho jsme za poslední rok svědky, připomíná návrat do temných zákoutí 20. století. Hlásání nenávisti kvůli etnicitě, náboženství, sexuální orientaci atd. už není výhradní doménou marginálních skupinek neonacistů. Rozdělování na „my“ a „oni“, které je základním rysem všech rasistických tendencí, ať zjevných či skrytých, se stává normou. Hnědá břečka se z okraje rozlévá do mainstreamu a evidentně se jí tam daří. Kdejaký mindrák se léčí povýšeností nad těmi nejbezbrannějšími. Lidé, kteří prchají před válkami, jsou označováni za hrozbu naší společnosti, i když největší hrozbou pro ni jsou ti, kdo je tak označují. Nemalá část společnosti se fašizuje, tj. nekriticky přijímá iracionalitu, jejímž základem je nenávist a vyloučení druhých, do zblbnutí opakuje stokrát vyvrácené hoaxy a opájí se při nacionalistických demonstracích objevenou, avšak zcela falešnou národní sounáležitostí. Ti, co nebyli schopni ani pípnout, když je propouštěli z práce, teď halekají směrem k uprchlíkům, kterým se v životě nemuseli kouknout do očí, protože na ně nikdy nenarazili. Ti, kteří se nalejou v hospodě a pak zfackujou manželku, najednou argumentují postavením žen v islámu, aniž by vůbec někdy s nějakou muslimkou mluvili. Ti, kteří najednou remcají, že je politické elity dlouhá léta podváděly, nadšeně tleskají politickým dobrodruhům, kteří se chtějí na vlně nenávisti a přes jejich hřbety dostat ke korytům. Rasistické kapely jako Ortel na oko skrývají své pozadí v neonacistické scéně a derou se za podpory svých white trash příznivců do světel reflektorů. České televizi ani sponzorům to není hloupé. Stejně tak provozovatelům klubů, jejichž cílem je zisk za každou cenu. A k tomu se svými rasistickými kecy připojují hudební trosky typu Aleše Brichty. Pak je jen krok tomu, aby se agresoři cítili natolik povzbuzení, aby pobodali člověka, jen proto, že je muslim, nebo se pokusili zapálit autonomní centrum jen proto, že se podílí na pomoci uprchlíkům. Není ale jediný důvod, abychom se v téhle hnědé břečce dobrovolně utopili; abychom mlčeli a dívali se stranou. Pokud chtějí některé kluby poskytovat prostor xenofobům, ať to dělají, ale bez nás. Pokud chce někdo nosit rasistické a xenofobní symboly, jako placky iniciativy Islám v ČR nechceme, nebo náckovské hadry typu Thor Steinar, OK, ale ne na našich koncertech a v našich klubech. Stejně jako oni jsou nekompromisní vůči lidem, kterým bychom měli podle mezinárodního práva a především na základě hodnot lidskosti pomáhat, buďme my nekompromisní vůči nim. Vyzýváme všechny kapely, interprety, hudební nadšence, kluby a bary, aby dávali jasně najevo, že tahle hnědá břečka nemá v našich životech místo. Nejsme takoví ignoranti, abychom podobné projevy fašizace přehlíželi nebo dokonce podporovali. Nebojme se jejich nenávistných výpadů a výhrůžek na internetu. Pokud couvneme, čeká nás za chvíli situace, která je v Rusku, Maďarsku či Polsku, kde je kulturní prostředí selektováno na základě antiliberálních nacionalistických měřítek.
Hudba nezná hranic!
Proti rasismu, fašismu, sexismu, homofobii a xenofobii!
Za lidskost a svobodu!
