Kapela ale není nějakým novicem ve světě Death Metalu, už v roce 1994 vydala své první album Look to forget a po dlouhých dvaceti letech v roce 2014 spatřilo světlo světa dílo nazvané The intricianes of nothingness, které plyule navazuje na debut, jako by je nedělila žádná dlouhá prodleva.
Dissonance a jejich styl? Těžko papsatelný, je to variace na Death Metal, vážnou a elektronickou hudbu, doplněná o brutus zpěv Majo Mišíka, zjemnělý proslovem hosta, Adriany Dvorské, jejímž dílem je i booklet alba. O kytray se stará Marius Kadák, o basu a kontrabas již zmíněný Majo Mišík, za bicí usedá Left. Kapelu skvěle doplňuje výborná houslistka Barbara Barros. Celé album je pojaté jako dílo vážné hudby a tak se před názvem všech skaldeb objevuje slovo Variace. Deska obsahuje osm variací, které se mistrně mění podobným stylem jako jazzová hudba. Občas je posluchač utáhnut na pevnější melodickou linku, jen aby ji po chvíli ztratil a hledal novou. Rozhodně to není album na jeden poslech, a to potěší zejména techničtěji založené posluchače.
Jednotlivé songy se nedají popsat tak barvitě jak znějí a proto Vám raději doporučím poslech alba, které vás rozhodně nezklame a budete na něm stále objevovat nové prvky. Skvělý počin. Jsem ale zvědaví, zda dalsí desku Dissonance vydají opět za dvacet let…