Příznivci kapely mohou být trochu překvapeni novým pojetím, neboť se deska podstatně liší od předešlé The Time of Oath a Master of the Rings. Na Better Than Raw se hoši nechaly unést na vlně moderního pop-rocku a maličko ubraly na své pověstné rychlosti. Podle mě se ale bezesporu jedná o přelomový počin a kluci z vydlabané dýně vás o tom budou přesvědčovat téměř celou hodinu.
Už první skladba s předlouhým názvem „Deliberately Limited Preliminary Prelude Period In Z“ vás zvedne ze židle. Symfonie a řež kytar nemají absolutně žádnou chybu. Přesto jsem čekal, že se symfonie, nebo nějaký ten smyčcový nástroj sem tam objeví i v dalších z celkem jedenácti skladeb. Po úžasném úvodu přichází lehké zklamání Push. Budeme si zkrátka muset zvyknout na nový sound Helloweenu. Reputaci ovšem zvedají skladby Falling Higher a Hey Lord s výbušným tempem. Přes zuřivou Don´t Spit On My Mind a Revelation, v níž se na začátku skvěle doplňuje kytarový riff s klávesy, se dostáváme k baladě Time. Tady se Andi Deris ukázal v nejlepším světle. Se skladbou I can si určitě každý rád zazpívá, má totiž poměrně jednoduchý refrén a zapamatovatelný text, tudíž soudím, že tohle bude také jeden z velkých hitů alba. Následuje počin A Handful Of Pain, složitější věc s množstvím přechodů a kytarových sól. Konečně se nám vaří krev v žilách a dostáváme se k původně latinské modlitbě Laudate Dominum, kde nás Deris se sborem nabádají, abychom velebily pána… Poslední a rozhodně nejtvrdší skladbou alba je Midnight Sun. Svižná, úderná věc, která v nás vyvolá pocit, že se rozhodně máme na co těšit a že Helloween nastartovaly novou éru.
Skvělé album, rozhodně doporučuji investovat do této desky, neboť se bezpochyby zařadí mezi nejlepší kousky Helloween.