Michal Hrůza je v podstatě náš jediný současný hitmaker. Z rozchodu s Ready Kirken se vzpamatoval překvapivě rychle a i na vlastních nohách na sebe dokázal nabalit nemalé množství posluchačů. Minimálně v českém popovém bahně je jeho jméno zárukou poslouchatelné hudby, při které se člověku nekroutí prsty u nohy z dětských rýmovánek.
Jeho posledním počinem je pomyslné dvojalbum Noc Den. Jeho první část vyšla před dvěma lety a jednalo se o příjemně hitové písničkové album, které představovalo Hrůzu z klidnější a melancholické stránky. Letošní Den se v tomto smyslu vrací do starých pořádků.
Jedná se vlastně o klasickou pop-rockovou přehlídku skladeb, které se umí člověku řádně zavrtat do uší. Michal umí takovéto písně přednést bez toho, aby tlačil zbytečně na pilu a z výsledku tedy tolik nečpí kalkul.
Věčným tématem skladeb je samozřejmě láska, láska a láska, ale ani zde se Hrůza nesnižuje k infantilním blábolům. Naopak jsem měl při poslechu často dojem, že poslouchám písničkářskou desku.
Opět nesmí chybět duet, u kterého se tentokrát dělil Michal o mikrofon s Klárou Vytiskovou z Toxique. Zajímavé jsou také ilustrace na obalu a v bookletu desky. Jejich autory jsou totiž děti Michala Hrůzy a jeho spoluhráčů.
Přestože mně samotného více oslovila předchozí Noc, musím uznat, že i na Dni si Hrůza drží vysoký standart, na který žánroví kolegové jen tak nedosáhnou. Skvělá volba pro ty, kteří nechtějí u hudby zbytečně přemýšlet, ale zároveň se za sebe nechtějí stydět.