Jste jedna z těch kapel která začala hrát v době, kdy metalová scéna u nás začala teprve vznikat, pak následovala pauza a od roku 2009 hrajete opět jako zamlada můžete fanouškům prozradit proč jste se dali opět dohromady a jaké jsou vaše současné cíle v kapele.
Ta kapela po vydání desky „Mured“ v roce 2005 stále fungovala, ale nebylo už to tak intenzivní jako v minulosti. V té době měla kapela jinou sestavu a já s Belmondem (kytara) a Ritchiem (basa) jsme se připojili až v roce 2009, kdy skončil Mižu, který byl vlastně skladatelem a textařem a s ním i Panák, který drtil basu… V kapele tak zůstali pouze zpěvák Butchek a bubeník Ali, kteří to nechtěli zabalit a tak nás oslovili. Já jsem byl vlastně u zrodu pozdějších Eternity a to ještě v dobách komunismu a Belmondo se v kapele taky na nějaký čas objevil. Všichni se známe přes 20 let, takže jsme se dali dohromady a Eternity proto stále existují. Letos dvacátý první rok… Samozřejmě že nás to hraní baví a chceme ještě nějaký ten pátek do toho bušit!
Jak by jste zhodnotili současnou scénu oproti té, ve které jste začínali? Jaké byly tehdejší koncerty a jak se například v 90. letech organizovaly koncerty?
Tak rozdíly jsou jasně patrné! V době kdy my jsme začínali, někdy koncem 80.let, tak u nás teprve metalová scéna vznikala a byl to hodně hluboký underground. Bylo pár českých kapel o kterých se vědělo a kterým komouši nějak povolili hrát, např. Törr, Arakain, Vitacit atd., ale jinak se moc o dalších kapelách nevědělo… jak říkám, byl to underground se vším, co k tomu patří… Zkušebny ve sklepích a garážích, všude kde se dalo. Pamatuju si na ty akce, kdy se pozvalo jen pár známých a dělali jsme koncert v kámošově garáži. To byl mazec! V 90. letech se to začalo měnit, najednou vznikla spousta kapel, každý mohl hrát jak chtěl a bylo to takové spontánní… Některé kapely fungují dodnes a undergroundu zůstali věrní. Pak se začal metal škatulkovat, vznikly nové odnože metalu, každý to chtěl někam posouvat, přibylo pár tisícovek dalších skupin a dneska je jich opravdu hodně… Ale já obdivuju všechny muzikanty, ať hrají cokoliv, protože vím, jak je těžké vytvořit nějaký song, sehrát to, ať to má nějakou kvalitu a hlavně tu zarputilost. Jednou k tomu čuchneš a už tě to nepustí…
Poslední album Modus Odium bylo o mnoho více thrashovější než předchozí alba, co vás vedlo k této změně a budete se snažit tuto změnu udržet i na dalších připravovaných deskách?
Jak jsem říkal, Eternity ve své době produkovali takový technický death metal a hudbu skládal Mižu, který potom v kapele skončil a na jeho místo jsem přišel já a potom Belmondo. No a my dva jsme velice silně ovlivněni thrash metalem. Vyrůstali jsme v době, kdy vycházela přelomová alba thrashových kapel a my jsme v jeho „šopě“ zkoušeli první krůčky jak se k tomuto stylu propracovat skrz vlastní produkci… Na „Modus Odium“ jsou tyto vlivy určitě znát. Bohužel, některým fanouškům, kteří jsou zvyklí na předchozí tvorbu Eternity se to moc nezamlouvalo, ale ani já ani Belmondo, Ritchie a Ali jinou hudbu asi ani dělat neumíme… Máme to prostě v krvi a zakódováno někde v mozku! Všichni jsme odkojeni tímto stylem… Prostě Thrash till death !!!
Jako kapela se také podílíte na pořádání festivalu Deathnoise – Metalový Jičín Open Air 2014, můžete čtenářům tento festival blíže popsat?
Tak Metalový Jičín pořádá náš basák Richard společně s naším manažer Davidem Hoňkem z Deathnoise production. Myslím si, že loňský první ročník se povedl, proto tomu letos dali větší rozměr a udělali dvoudenní fest. Pozvali spoustu skvělých kapel, jak tuzemských, tak i zahraničních a fanoušci se mají na co těšit. Stylově to bude hodně pestré, od punku až po grind, takže by si všichni měli přijít na své. Prostředí starého hradu ve Starém Jičíně celkový dojem ještě umocní. Oba dva na tom makají prakticky rok, tak snad se to vydaří…
Jak v současnosti vypadá váš život v kapele a jak často zkoušíte? Kde jste například nahrávali své poslední album?
Většinou zkoušíme jednou týdně, protože všichni jsou nějak časově omezeni, máme rodiny, práci, atd. V těchto dnech stavíme nový program na letní akce a pilujeme nový materiál s novým zpěvákem „Kanálem“, takže se scházíme 2x týdně. Poslední album „Modus Odium“ jsme si nahráli ve zkušebně, kde jsme si udělali improvizované studio. Rekording nám dělal Jarek Opiela z Denet a o celý mix a mastering se postaral bývalý kytarista Eternity – Mižu. Při dnešních technologiích se nám to jevilo jako schůdnější řešení, než jít do regulérního studia a tam to za dva dny pod časovým tlakem nabušit. Hlavně rozhodovala finanční stránka… jak jinak…
Kdy mohou fanoušci očekávat další novou desku? Máte už rozpracované nějaké materiály?
Materiál na novou desku je komplet hotový, teď jen doděláváme všechny aranže a chtěli bychom začít co nejdříve nahrávat, ať je deska venku co nejdřív. Viděl bych to tak na červen. Snad se to podaří. Fanoušci se můžou těšit na ortodoxní thrash…
Snažíte se ve své tvorbě zachytit nějakou svou myšlenku, kterou chcete předat lidem právě prostřednictvím hudby? Nebo právě naopak vám tyto věci nic neříkají?
Bez myšlenky a nápadu žádnou skladbu nesložíš! Spíš než o myšlenku je to o atmosféře skladeb. Každý si tam může najít to své! Já se například snažím prostřednictvím textů popisovat svět v jakém žijeme, co nás ovlivňuje, jaké to má následky a dopady na nás všechny. Není to žádná velká filozofie, ale kdo si přečte naše texty, tak tam ten odkaz a chceš-li i tu myšlenku najde.
Vladi, díky za rozhovor.
Taky díky.