„Už bylo na čase!“ řekl bych a to zastávám názor, že není třeba každý rok vydávat nějaké to cédo a raději koncertovat, čemuž chlapci dávají také přednost.
Jejich počin mít ve své sbírce českých kapel je pro mě čest, protože INPAIN mě přesvědčili, že v Čechách je alternativní metal na výborné úrovni.
Jestliže schizofrenie konvertuje do role ukradeného práva tak se nemůžeme divit, že tlusťoch se může stát hvězdou. Nekonečná prázdnota se pak stává parazitem, který v podobě deště zakryje všechna fakta. Jsou tohle všechno vzpomínky na život? Jestli ano, máme na co alespoň vzpomínat. (smích) Ale teď vážně. Je nad slunce jasné, že alternativní metal s prvkami HC nebude pět ódy na jaro a kvetoucí sněženky (ale i přesto mám jaro rád…)
Přezdívky jako Mrtvola, Turda, Kundoš a Dugong hovoří za své, i když ta poslední není ani z márnice ani ze světa hovorlandu, ale ze světa zvířat. Kdo by neznal Dugonga indického, že? Ale teď zpátky ke skupině, která se od prvního songu opravdu rozjela. Kytarové rify, jinak bezvadně ozvučené, rozjíždějí hejbací tempo a když se přidá frontman Denis Kábrt, je to vážně mazec. Žádné brutální HC orgie, ale přehledné, jasné a stručné – metal.
Kruciš, ogaři válejó a hejbajó, já s nimi. Dvojka, trojka, čtyřka. To se vážně dobře poslouchá. Drsné, ale melodické. Řízné kytary, drnčící basa a úderné bicí. Takhle to mám rád. Jsem rád, že se INPAIN po těch personálních přeměnách konečně ustálili a přihráli nám tento vál…
