Traktor si v podstatě pořád jenom oře to svoje políčko. S každou deskou je ale vždy o chloupek lepší v psaní hitových rockových pecek, které spolehlivě rozskákají sály. Také na Alcantra’n’zu mají tedy své místo pořádné kytary, nutné dávky humoru a refrénové sbory jako od Alexandrovců.
Už první tři skladby jsou pořádně zadkynakopávající nahrávky, kterým nechybí nic z výše zmíněného a starají se tak o více než slušný rozjezd desky. Ta obsahuje také volnější skladby, které ale ne vždy vyjdou podle plánu. Například Atomové srdce otce bych očekával spíše ve vysílání Šlágr TV.
Jiné momenty mi ale zase vyloženě spravily chuť. Myslím tím jednotlivé slovní hříčky a fórky, které jsou k mání skoro v každé skladbě a jedna z nich dala dokonce název celé desce. Překvapila mně také skladba Truck’n’roll, ve které kapela ukazuje, že to umí rozjet na pořádně vysoké otáčky i po třinácti letech existence.
Od předchozího Tmelu se vlastně nic moc nezměnilo a většina skladeb by se mohla objevit na obou deskách, aniž by to narušilo celkový koncept. Přesto je to ještě pořád více než dobře poslouchatelná hudba, která si nedělá nároky na nějaké boření hranic, ale pouze na zabavení posluchače.
Obzvláště Defenestrace, Katastrofiol a Přítel Gump jsou potom skladby, které by mohly kapele závidět i soubory typu Harlej, Doga a jiné žánrově spřízněné.