Milým překvapením byla jednak změna funkčnosti Sary v kapele – minule se občas chápala elektrické kytary, která evidentně nebyla její doménou, tentokráte ji nahradila mnohem užitečnější akustikou, která navíc do zvuku výtečně zapadla, a pak změna na postu kytaristy. Novou posilou se stala vynikající mladá dravá kytaristka Amanda McCoy z Nashvillu, dlouhovlasá, zdaleka ne štíhlá, ale oproti tomu neskonale zásadněji tónem a feelingem uchvacující dračice. A Abbie tentokráte převzala Davidovy party na mandolinu.
Pavlov´s Dog měli na koncertu coby předkapelu rodinnou dvojici 2 Generations z Třebkova nedaleko Písku. Došlo k nečekanému souznění svým způsobem spřízněných muzikantů z odlišných kontinentů. Jihočeské rockové duo se vší ctí uspělo před náročnými posluchači i americkou legendou. Je to až trapné chválit sebe sama, coby člena předkapely, ale prostě stalo se a jsem tomu rád a jsem na to hrdý.
Společným prvkem obou účinkujících byla éra 70. let, tedy období, v kterém progres rockoví Pavlov´s Dog vydali svá zásadní alba „Pampered Menial“ a „At the Sound of The Ball“, a kdy v naší, mnohdy bohy hudby zapomenuté kotlině, vznikla i většina ze skladeb 2 Generations. A pro změnu druhá polovina personálně našeho nevelkého, leč díky přednatočeným podkladům mnohdy hutně znějícího bandu, je velkým znalcem a milovníkem hudby pro pamětníky (a tím není míněna doba slávy hitmakera Michala Davida, idola dívek Penka, v citronový šál zahaleného vítězného Vávru či hurikánsky klobásového chlapáka Dalibora, leč konec let šedesátých a počátek následující dekády).
Uznání od takových kapacit nemohlo nepotěšit nás, muzikanty ze zapadlé vísky, kde lišky dobrou noc přejí, kde není obchod ani putyka, a kde – jak viz úvod videa, tak čtvrtina volí komunisty a jako celek hrstka místních obyvatel sleduje TV Šlágr.
V družném hovoru po skončení dvouhodinového bloku americké hvězdy, kdy došlo i na podpisy na čtyřicet let starou kytaru Petra mladšího (dříve bývala moje), jsme měli coby domácí to potěšení předat Davidovi DVD s klipy, které jsou na dvou plně sestaveny z používané projekce s kompletní zvukovou stopou skladeb, která vzhledem k často použitým surrealistickým a fantaskním obrazům Surkampovi coby známému milovníkovi fantasy byla během produkce dosud mu samozřejmě neznámých 2 Generations evidentně blízká. Navíc projekce odbourala jazykovou bariéru pro pochopení smyslu textu v jazyce českých domorodců. Upřímná pochvala amerických muzikantů a Davidův zájem o autorství a proces tvorby hudebních podkladů (dotaz na použité technologie, využití kytarového syntezátoru či kláves atd…) byl naprostým protipólem občas od všeznalých kecalů slýchaného názoru, že dva na pódiu jsou málo. Muzikanti ze Států (i publikum Psa pana Pavlova) dovedli vnímat a ocenit i tu práci ve studiu na multiinstrumentálních podkladech jako součást autorského projevu. A v pochvalné souvislosti padnuvší jméno Steven Wilson (známý též z Porcupine Tree, Blackfield) jako Davidův oblíbenec, stejně jako my (viz i závěr videa), pak již nám bylo naprostou satisfakcí. Pro kapelu, nemající rozhodně v plánu ustoupit od poněkud na současný vkus nekomerční tvorby, složitějších harmonií, občas lichých rytmů a v dnešní době degradace instrumentálních dovedností pro mnohé (zejména co to nezvládají prsty ani invencí) „nudných“ sól, pak srovnání s idolem a modlou milovníků progresivního rocku od opravdových muzikantů je minimálně stimulem pro další činnost v tomto království hudby, kde je toho čím dál víc shnilého.
Video: sestřih koncertu obou kapel, část bratrského rozhovoru muzikantů po koncertu
Onoho večera se nespojili sice všech zemí proletáři, ale společnou řeč našli hudebníci z odvrácených koutů naší planety. A v tom je, a snad na věčné časy i bude, právě síla a krása hudby, tentokráte jí byl progresivní rock.
