Energit v Písku, aneb pátek 13. na počest Vládi Padrůňka


Dovoluji si zkraje trochu opsat sebe sama a brkolenošivě použít pár odstavců z upoutávky na akci, kterou jsem psal před předmětným koncertem pro Novinky.cz.

Jak bájný Fénix z popela povstal před nemnoha lety opět Energit, legendární skupina z počátku 70. let, spojená především s osobností Luboše Andršta. Andrštovy aktivity krom obnoveného Energitu zahrnují například blues rockový Luboš Andšt Blues Band, jazzovější Luboš Andršt Band, periodickou spolupráci s Michalem Prokopem a Framus Five, Martou Kubišovou aj.

Koncert v Divadelní kavárně představil kapelu v aktuálním složení Luboš Andršt (kytara), nestor basových strun Vladimír Guma Kulhánek – od dob Flamenga a Bohemie přes Etc po dnešní T4 nebo November 2nd (baskytara), Jan Holeček (klávesy, zpěv) a např. opět z Etc, Pavlíčkových Kloboučků nebo Krausberry dobře známý Jiří Zelenka (bicí). Koncert byl, stejně ostatní zastávky posledního turné, věnovaný nedožitým 60. narozeninám osobitého Vladimíra Padrůňka, původního baskytaristy Energitu, který se konečně dostal zaslouženého ocenění a stal osobností Beatové síně slávy r. 2012 v kategorii In memoriam. Neskutečnou satisfakcí za dlouhodobý přínos domácí hudbě Lubošovi byla v srpnu r. 1998 možnost zahrát si s legendou bluesové muziky, jakou je famózní guru kytaristů B. B. King. Takže po veličinách jako Jimi Hendrix, Eric Clapton, John McLaughlin nebo Buddy Guy, došlo i na českého muzikanta mít tu čest stanout na pódiu s touto živoucí legendou.

Pro méně zasvěcené snad neuškodí pár slov o historii kapely – vznikla po rozpadu Flamenga (jediná kapela, při jejímž vystoupení mi doslova naprosto opravdově běhal po zádech mráz), zprvu stavěla ryze na rockové tvorbě, zcela logicky díky účasti Ivana Khunta a Erno Šedivého (ex Flamengo) i Vládi Padrůňka. V sestavě se zkraje objevil i Vladimír Mišík. Po emigraci Erna a Ivana se vůdčí osobností stal zakládající člen, kytarista Luboš Andršt, a kapela se stala spolu s Jazz Q Martina Kratochvíla základním pilířem jazz rockové scény. Lubošovo okouzlení duchem McLaughlinových Mahavishnu Orchestra bylo nesporné, ale zcela originální a plné slovanské melodiky. Vynikající práci tam odváděli muzikanti jako pianista Emil Viklický a saxofonista Rudolf Ticháček. Pravidelné koncerty v klubech na pražských strahovských kolejích byly nezapomenutelným zážitkem, a myslím popravdě, že nejen pro mne. Navíc jsem jeden z těch šťastlivců, kdo měl možnost slyšet prvotní sestavu, kde byli současně Khunt i Mišík – díky kamarádovi, který vlastnil vozidlo Škoda, převratný model s číslovkou 100, jsme mohli tenkrát vyrazit na koncert na ostrově v Příchovicích na Plzeňsku, kde tato parta odehrála jeden z nezapomenutelných koncertů mého mládí.

S velkou radostí jsem si tedy po letech šel poslechnout jeden z idolů dávných let, kde se s některých protagonistů stali během letu času osobní známí (Luboš, Jirka). Lubošova hra je stále brilantní, jak technikou, tak osobitým bluesovým cítěním. Rytmiku Guma – Zelenka snad ani není třeba komentovat, nejmladší člen kapely Holeček u simulovaných Hammondů se občasně ujal zpěvu, jak v několika bluesových skladbách, tak ve starých kompozicích Energitu.

Po úvodním blues rockovém rozjezdu tedy došlo i na známé songy jako Crossroad, Sunshine of Your Love (obé z repertoáru Cream, i když první věc je jejich předělávka standartu Roberta Johnsona) nebo hendrixovský tradicionál Hey Joe s citacemi další rockové klasiky v závěru. Z klenotnice prvotní tvorby Energitu jako první nasadila kapela Blue Dance, ve finále druhého setu pak Freedom (obé zdokumentováno na videu, odkaz na konci článku). Jako přídavek pak zazněla veleznámá stounovská pecka Jumping Jack Flash, která mi připomenula onen zmíněný dávný ostrovní koncert s Mišíkem.

Těm, kdo neměli možnost zažít staré dobré časy let 70., kdy se i ve světovém rocku odehrály ty nejzásadnější věci, mají možnost dohnat tyto nezaviněné nedostatky návštěvou koncertu této stále energické party. Lahodný zvuk Lubošova Gibsona krom poctivé vintage repliky modelu Les Paul ročník 1958 samozřejmě tvoří i cítění a prsty, Gumovo vedení basy mi evokovalo dávné okouzlení hlubotónými linkami Jacka Bruce na živých nahrávkách Cream, o pregnantnosti úderů vyhledávaného Jirky Zelenky nemluvě.

další fotografie a video zde: http://www.transfernet1.wz.cz/energit.htm

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *