Ke spolupráci si kapela již potřetí pozvala Dušana Neuwertha (Tata Bojs) a jeho producentský rukopis je na albu velmi patrný. Ta tam je syrovost, údernost a punková neučesanost z především prvních tří alb. Stejně tak i Márdiho vokál již nezní nijak frackovitě. Někteří ortodoxní milovníci Brutálního všechna či Krásy nesmírné tak nejspíš nebudou z Detailů zrovna bestiálně šťastní, možná už nad Vypsanou fiXou definitivně zlomí hůl s tím, že kapela vyměkla. My ostatní se budeme moci vnořit do světa plného tragikomických, obyčejně neobyčejných mikropříběhů odehrávajících se na sídlišti v San Piegu, či v kterémkoli jiném městě.
Album rozhodně není povrchní, není lehké proniknout do výše popsaného fiXovského světa. Teprve s dalšími poslechy člověk objevuje všechna možná zákoutí a obrazy Márdiho textů, které jsou tradičně velmi povedené. Co se týče hudby, fiXa zní vyspěleji než kdykoli předtím, vše je do detailů propracované až vyumělkované, občas se vyskytnou elektronické zvuky a pazvuky mající za cíl navodit atmosféru sídlištního života. Na albu najdeme jak poměrně svižné písně se silnými melodickými refrény (Show pana Loba, Detaily, Mentální Dávidlo), tak i pomalé, posmutnělé a introvertní skladby (Dohasnul, Bibi Balderis). Mezi vrcholy jistě patří titulní Detaily o návratech a „hrdinstvích“, dále Vše za 39 o dvou lidech, kteří společně zdárně unikají konzumnímu životu nebo pro depkaře jako dělaná píseň Jizvy. Za slabší článek naopak považuji v celku nudnou odrhovačku Lujza a Telma s pro mě zcela protivným falzetovým refrénem.
Přešlapovat celý život na místě není dobré, člověk se pak může snadno užrat nudou. A stejně tak na věc nahlíží i fiXa. Není již tak vypsaná jako dříve, ale o to více její hudba nutí k přemýšlení. Ano, Detaily se až na pár detailů sakramentsky povedly.