Od desky Divadlo snů byly jeho nahrávky spíše průměrné. V roce 2013 vydal pod hlavičkou ALEŠ BRICHTA PROJECT desku Údolí sviní. Nová deska navazuje tam, kde skončila předchozí. Novinka zní mnohem syrověji a přímočařeji s jasným příklonem k moderně pojatému metalu se zachováním typické Brichtovské atmosféry. Aleš se obklopil mladými muzikanty, našel velmi dobré kytaristy Zbyňka Haaseho a hlavně Davida Vaňka. Dále výborného basistu Lukáše Varaju. Doplnil to Romane Haasem na postu bicích, kterého občas na koncertech střídá Štěpán Smetáček. S takovouhle sestavou nemůže album dopadnout blbě.
Nová deska nese zvláštní název Anebo taky datel. Z obalu na Vás kouká kreslený datel se vztyčeným ukazovákem. Jinak je booklet strohý, pouze texty a poděkování. Vzhůru do poslechu.
První co člověka praští do uší je sytý metalový zvuk celé nahrávky. Řádně řezavé a hutné kytary, dunivá basa a valící se hradba bicích.
Hned první skladba Kopytem sem, kopytem tam je nářez jak poleno. Thrashem načichlá rychlá jízda. Skladba místy připomíná první desky ARAKAIN, ale s moderním hávem. Nad tím vším Alešův zpěv. Na rovinu už to není co to bývalo. Alešův hlas zní dost unaveně a opotřebovaně. Aleš více mluvo-zpívá než doopravdy zpívá. Zejména ve výškách je znát, že je to nadoraz. Textově je to ovšem Aleš jak má být. Jednoduché skoro až triviální texty nad, kterými když se zamyslíte tak mají jasné poselství a hloubku. Jsem rád, že je zde spíše jen naznačováno, než jasné prvoplánové kritiky jako byl Pan K. Lousek z desky Údolí sviní.
Deska dále pokračuje přece jen umírněněji a více připomíná tradičnější polohy hudby Aleše Brichty. Ve jménu krále a Na co se ptáš. V písních se výborně pracuje s atmosférou. Střídají se klidné pasáže čistých kytar s riffovými tlačícími pasážemi. Velmi výraznou skladbou je Bitva s osudem. Lze ji označit jako klasickou Brichtovku. Další výraznou písní je Páteční půlnoc. Evokuje mi to Alešovu tvorbu z období desky Hledač pokladů. Svěží závan a příklon k modernějšímu metalu můžeme pozorovat v písni Hlad. Těžkotonážní a valící se skladba. Textově jedna z nejlepších věcí na desce. Následující Cyber se nese v podobném duchu jako předchozí skladba a opět má výborný a trefný text, jasně vystihující současnou situaci ohledně virtuálních světů sociálních sítí. Slunečníky do deště jsou skočnou koncertní hitovkou. Píseň si pohrává s náladami za zvuků akustických kytar, které se přelévají v melodické vyhrávky. Absolutně vybočuje bluesová Kousek nebe, tvoří tak protipól předchozímu heavy obsahu. Na závěr titulní Anebo taky datel. V kontextu s předchozími skladbami se zde nejvíce hraje na strunu moderního metalu. Řezající kytary, vypjatý Alešův vokál, zde bohužel nejvíce pokulhává. Ty vypjaté pasáže mu už prostě nesedí. Škoda tahle pecka je jasná koncertní tutovka. Uvidíme jak ji dá naživo.
ALEŠ BRICHTA PROJECT natočili velmi dobrou desku, která osloví jak letité fanoušky, tak má šanci oslovit i mladší publikum. Nečekejte nějaký odklon od typické Brichotvské poetiky a jeho cítění hudby. Alešův zpěv je pravda již trochu horší, ale pořád mu ty jeho pózy lze věřit a mladí muzikanti, kterými se obklopil mu rozhodně dodávají novou energii. Anebo taky datel, je prostě poctivá metalová deska. Na přímo. Čekal někdo něco jiného? Já rozhodně ne a jsem za to rád.
