Kompakt obsahuje osm nových skladeb a začíná peckou By my balls. Ta mě příjemně navnadila, přesto že je to klasická rokenrolová skladba a nic nového co tu ještě nebylo v ní není a to je víc než dobře. O to víc jsem byl zklamaný písní The Rug, která se mi zdá utahaná a dokonale mi splynula s Road trip to hell, tady bych čekal něco ve stylu AC/DC a ne Alkeholu…
Stejně jako v předchozím případě jsem nenašel rozdíl mezi High on rock a Red moon. Tam kluci z kapely ani nemuseli dělat pauzu mezi skladbami. O to více mě potěšila The Simpler the better, která má zajímavější drive. No a eponymní song Balls forever? Není špatná, ale za písní, která dá název albu bych čekal víc. To taková Maybe, to je jiná káva…
Celkově musím říct, že deska není vyloženě špatná, ale nedosahuje takových hodnot, abych si ji chtěl pouštět znovu a znovu. Spíš to tak vypadá, že kluci dali veškerou svou kreativitu a energii do předchozí desky a tohle je jen emoční přetlak, který tak jako tak musel ven. Doufám, že po vydání téhle recenze neskončím stejně, jako ten klokan na obalu alba, protože skalní fanoušky deska určitě potěší.