“Děláme tu desku tak, aby byla dobrá. To znamená, že se nebude dobře prodávat.” Něco v tom smyslu prohlásil před nahráváním novinkového alba kapely Tu v dome její hráč na banjo a zpěvák Martin Šútovec. O prodejích desky nevím nic, ale první polovina předsevzetí se, minimálně dle mého, splnila.
Oproti poslední řadovce se změnila sestava kapely, do které mezitím přibyly dvě dámy: houslistka a vokalistka Ali Kobzová s violoncellistka Bronka Schragge. Možná právě kvůli jejich příchodu se na nové desce zredukoval počet hostů, kapela sama se totiž stala kvůli novým nástrojům a hlasu variabilnější.
Zatímco tedy na šest let starém Neskorém zberu spolupracovala smetánka slovenské alternativy, členové seskupení jako Longital, Živé kvety nebo Modré hory, na novince nemají hosté tak výrazné postavení. I bez známých hlasů totiž dokáží Tu v dome uspokojit protichůdné chutě svých posluchačů.
Jejich skladby totiž rozhodně nejsou jednoduché cajdáky. Kapela naopak naplno využívá svého nástrojového arzenálu a pouští se do složitých pasáží. Každá skladba má přitom svou vlastní tvář a ta ne vždy koresponduje s ostatními sousedy na desce. Název Protichodné chute tedy k albu sedne moc dobře.
Texty na desku si Tu v dome vypůjčili od Charlese Baudelaira, Emily Dickonsonové a Jaroslava Seiferta, dlouholetého “textaře” kapely. Celá polovina textů ale tentokrát vzešla od kapely samotné a mezi ty převzaté se bez problémů zařadila. I tady totiž trochu platí ono chuťové sousloví.
Jak by to také mohlo být jinak na desce, na které se střídají banjo a housle se scratchingem a motivy, které by mohly pocházet z pera Beethovenova přes ty swingově nasáklé až po punkově přesvědčený výraz. Pokud vám ale nic z výše zmíněného není úplně proti srsti, stanou se Protichodné chute výstavním kouskem vaší fonografie. Oproti zmiňované řadovce Neskorý zber zní totiž novinka celistvěji a rozhodně je to prozatímní umělecký vrchol skupiny.