Hlavním motivem je kupodivu Gaia: matka země, neustálé cyklické opakování jevů, činů a pomíjivost lidského života. Těmto tématům je podřízena také mírně melancholická nálada desky a také intimní aranže. Tentokrát tedy na posluchače nečekají energické halekačky, ale spíše zamyšlené a klidné skladby.
Neredukovalo se jen tempo, ale také samotný počet písní. Radůzinin průměr skladeb na desku se pohybuje kolem neuvěřitelných sedmnácti. Na Gaie jich ale najdeme “pouze” dvanáct.
Pravdou už přestává být také automatické spojení Radůza+akordeon. Tento nástroj hraje na desce prim pouze v jedné, zato dost možná nejlepší, skladbě a to v Tenhle svět není jen pro silný. Velkou roli má ale klavír nebo kytary s perkusemi a smyčci.
Všechny tyto změny dosáhli nakonec toho, že deska zní naléhavěji a vážněji, než její předchůdci. Není tu nouze o opravdu silné momenty, mezi které se rozhodně počítá duet Babylonská věž s Anetou Langerovou nebo píseň Nomádský stan. Ostatně putování je také dalším z hlavních motivů desky, na které se nachází také dvě skladby, složené pro filmy o českých horolezcích.
Gaia byla propagována jako přelomová deska v kariéře této pozoruhodné písničkářky a něco na tom bude. Minimálně pro mně se jedná o její nejpůsobivější počin, který jí zajišťuje kralování mezi českými zpěvačkami do dalšího volebního období. Takže nejšpíše do vydání nové desky Baromantiky…