Tento pražský sextet okázale ignoruje skutečnost, že kalendáře ukazují rok 2014. Jeho členy potkáte ve zvonáčích a jedná se také o poslední lidské bytosti, nepočítaje přesluhující učitelky v Bohem zapomenutých krajinách, kteří používají kouzlo zvané meotar. Hlavní je ale samozřejmě hudba.
Ta se v tomto případě “zasekla” v sedmdesátých letech. Hlavním inspiračním zdrojem jsou tehdejší psychedelicky jamující soubory a především britští Jethro Tull. Také v inventáři Cuprum se totiž nalézá příčná flétna, která často dostává ve skladbách na desce hlavní slovo.
Kapela staví hlavně na instrumentální stránce. Skladby většinou překračují průměrnou stopáž a různých meziher a sól a variací tu nejdeme nepřeberné množství. Vše samozřejmě v klasickém duchu, takže nečekejme žádné závany současnosti, ale propracované kompozice, hammondky a sedmdesátkovou atmošku.
Tu nedokáže zkazit ani přítomnost zpívaných částí. Texty jsou totiž na hudbu naroubovány s citem a dokázal bych si je představit například u raného Blue Effectu. Kapele se skvěle daří kopírovat atmosféru, ale ne skladby a nápady. Těch mají totiž sami dost, o čemž svědčí již první tóny úvodní skladby Cizí město v hlavní zemi. Tu by totiž klidně mohl s úspěchem odpálit i Ian Anderson.
Od tři roky starého debutu Musica Deposita je citelný pokrok a zároveň utvrzení pozice. Pozice, která sice není pojena s bůhvíjakými poctami a výdělky, ale která si dříve nebo později odpovídající pozornost zaslouží.