Velmi trefné. Už obal evokuje, co vše kapelu tlačí na naší společnosti. Foto z parlamentu, kde místo poslanců sedí hadi hovoří jasně. Uvnitř bookletu si můžete počíst v přímočarých textech poukazujících na nešvary a problémy v naší společnosti. Titulní skladbu Líheň zmijí otevírá intro, kde nám vysvětluje sám pan Rath, jak to doopravdy bylo s jeho krabicí vína. Zvukově je deska trochu plochá nicméně pěkně trashově špinavá a neučesaná. Komu se to nelíbí kapela ho varovala. Textově si A5 neberou žádné servítky a na plnou hubu říkají, co si myslí. Hudebně se pohybují na vlně trashe mixnutého s metalcorem a trochou punku. Písně jako Sliby a lži, Kořist nebo Všechno sme posrali nesou jednoznačné poselství. Velmi mě zaujala píseň To neurvu. Pomalejší věc, kde se střídají melancholické čisté kytary s natlakovanými pasážemi. Textově velmi povedená věc. Navíc se uprostřed skladby objeví pěkné kytarové solíčko. Tato píseň z desky jednoznačně vyčuhuje. Jinak se deska valí ve stylu riff, sloka, riff, jednoduché sólo a refrén, refrén. Občas mi přijdou písně až moc jednoduché. Ale znova, kluci tu hudbu prostě tak cítí. Dalším velmi zajímavým znakem kapely je výraz zpěváka Oláka, který si trochu šlape na jazyk a dává tak svému výrazu notný punc originality. Co říci závěrem. A5 si na nic nehrajou a vše co dělají, dělají pro radost a je jim úplně jedno jestli to někdo hodnotí kladně nebo záporně. Prostě, my jsme A5 a teď Vám vysvětlíme, jak se věci mají. Ber nebo nech bejt. Chlapáci, pokračujte dál.