Jde vidět, že pánové mají tento hudební styl opravdu v malíčku, a nebojí se to dát patřičně najevo. Každá skladba je jiná. Není to žádná sypačka od začátku do konce, která neposluchače tvrdé muziky (a možná i některé posluchače) přestane nudit po první skladbě. Velmi dobrý a vyvážený zvuk, důmyslné aranžmá jednotlivých stop, spousta nenápadných, přesto efektních melodických a rytmických ozdob. Velmi oceňuji práci s hlasem, obzvláště občasná kombinace tvrdého řevu souběžně jdoucího s melodickými a silnými dvojhlasy jsou velice efektivní. Škoda jen, že podle mého si tyto libůstky posluchač neužije na živém vystoupení, protože veškerou práci zastává podle informací na přebalu hlas jediného zpěváka. Další malé minus má u mě kapela za způsob zápisu textů do bookletu, ocenil bych jednotlivé verše rozepsané na každý řádek zvlášť, pouze pro přehlednost. Často jsem se ve slovech ztrácel. Nejvíce mi utkvěly v hlavě skladby Missed Violence a One More Step Left, které i přesto, že o moudře a zábavně podaná témata není nouze, nejvíce se podobají klasickému písňovému schématu – sloka, refrén, sloka, sloka, refrén. Co se týče již výše zmíněných hráčských vychytávek, klobouk dolů před kytaristou, který vkusně použil rychlá arpeggia v Time To Let Go, bubeníkem za nadupané skupinky kopákových dvaatřicetinek v Of A Martyr, a celou kapelou za zběsilý bridge před závěrečným refrénem v poslední skladbě The Views Of The World Collide. Tato kapela přímo srší energií. Sice dosti posmušilou a celkově negativní, ale je dobře, že ji kapela F.O.B. ze sebe vypařuje tímto efektním a svérázným způsobem. Takový je prostě život. Ačkoliv nejsem běžným metalovým posluchačem, tuto grupu si rozhodně zapamatuji, a pokud na ně někde na plakátě náhodou narazím, a bude mi povinnostmi dovoleno, rozhodně navštívím jejich živé vystoupení.