Ono zpoždění je navíc zdůrazněné také změnou sestavy, která se v kapele po vydání desky udála. Totální Nasazení totiž opustil kytarista P.P.Cvok, který se dále bude věnovat své druhé kapele Dilemma In Cinema.
Na albu možná zarazí, že jeho název a titulní píseň nepochází úplně z dílny kapely. Totální Nasazení si tu vypůjčili několik veršů ze skladby, kterou si mnozí pamatují z plnění základní vojenské služby. “My letci máme ptáky máme největší…”
Kromě této a mnoha dalších legrácek ale deska obsahuje také skladby Nezapomeneme a Tisíckrát. Ty hrají spíše na vážnou strunu, která u Totálního Nasazení nezní zrovna často, ale zejména v prvně jmenované skladbě (pojednávající o komunistickém režimu u nás) jsou události, které její natočení vyprovokovaly, celkem jasné.
Také tyto skladby ale dobře zapadají do celkového konceptu desky. Desky, která se opět nebojí nebýt úplně punková a nořit se, tak jako již mnohokrát předtím, také do jiných vod. Proto nesmí chybět dechová sekce, variace na lidovou notu a nebo třeba jednoakordová truhlářská balada, která se očividně vysmívá tvrdým odnožím metalu.
Občas jde možná už o vyložené blbosti, které fungují spíše jen na první poslech. Myslím tím například skladby Blahoslav Lodyha a nebo rozjuchanou Frgály & Mr.Dalí. Najdou se tu ale také Sváťovy klasické totáčovské hitovky, mezi nimiž vyniká zejména potrhlá Number Two, která by se rozhodně neztratila ani na předchozí kolekci Crazy story.
K zahození rozhodně není ani Cvokova bedňácká Backstage boys, závěrečný cover písně Jak svět přichází o básníky (s hostujícím Pištem ze ZakázanÝho ovoce) a zmíněné vážné věci. Deska mně sice neoslovila tolik, jako Crazy story, protože jsem tu našel více slabých míst. Ale nutno podotknout, že svou laťku si Totální Nasazení pořád drží. V žánru opravdu není moc kapel, které umí bavit tak, jako právě oni.