Jaké, bylo moje překvapení, když se z beden ozvala velmi vyzrálá rocková kapela, která má ve svém středu harmoniku a velmi osobitým textovým obsahem. Kapela VJETEF pochází z Třebíče a pohybuje na naší scéně dle svých stránek od poslední eikosády(triády) minulého tisíciletí. Přesto, že se na stránkách prezentuje jako zabávavová kapela, tu škatulku svým novým albem rozhodně opouští a přesahují. VJETEF svůj styl charakterizuje jako fucking happy rock. Celé CD se velmi dobře poslouchá, je plné houpavých rockových písní, které koření klávesové a harmonikové plochy. Kapela hraje s nadhledem a hlavně na nic si nehraje. Z nahrávky čiší láska, s jakou byla nahrána. Muzikanti se nepouští do žádných ekvilibristik, ale hrají na plno a dávají do muziky srdce a je to slyšet. Nejvíce na sebe strhává pozornost zpěvák, který se barvou a výrazem hodně podobá Jiřímu Růžkovi z Vítkova Kvarteta. Desku otevírá píseň Elegán. Harmonika a text se silným poselstvím. Skladba trochu připomíná tvorbu Daniel Landy. Deska vesele plyne dál a písně řeší problémy všedních dnů a občas Vás nostalgicky zatáhnou do dob, kdy bigbít byl hlavní náplní nás všech a kdy nebylo hanba chodit na koncerty a poslouchat muziku na živo. Velmi mě oslovila píseň Motýl z temných skal. Krásná kytarová práce kdy se snoubí rockově nakřáplá kytara s čistou kytarou a krásným textem. Takto můžeme de facto shrnout celou desku. Velmi vydařené písně jsou také Chci tě víc a Černá/Bílá. Velmi se mi líbí použití leslie efektu ve šlapavé Některý lidi. Pokud chcete slyšet zajímavou rockovou kapelku rozhodně dejte šanci této kapelce z Třebíče. Nechte si zahrát na strunky, které jsou už nenávratně zaváté a ztracené, ale někde uvnitř Vás stále jsou. Kapela VJETEF Vám tyto strunky rozezní a rozhodně to bude skvělej zážitek.