Absolut Deafers se totiž umě pohybují na hraně metalu a mainstreamového rocku, čímž se blíží například právě současnému Arakainu, mladíkům Dymytry a v jedné skladbě také stálici Škwor. O jisté dávce mainstreamovosti vypovídá již poděkování Lucii Bílé za jakési talismany, které je v digipacku k nalezení.
Á propos obal. Ten je celkově graficky docela dobře zpracovaný. Grafik si tu jistě vyhrál. Stejné je to i s hudbou na desce. Zvuk se řadí mezi ty lepší a zvolenému hudebnímu stylu přesně odpovídá.
Většina skladeb na desce je zpívána v mateřském jazyce, ale výjimku tvoří anglické skladby My War a Silence. Zajímavá je zejména druhá jmenovaná, které nechybí gradace a hlavně skvělá úvodní pasáž, kterou bych od kapely vůbec nečekal.
Chybět nesmí ani skladba o předčasně zemřelých, což je nejen u nás poměrně rozšířený evergreen. Na této desce se jedná o poloakustický slaďák Poslední. Zato v možná až bigbítovém Poslu smrti nechává kapela vzpomenout na pražské těžkotonážníky Škwor. Absolut Deafers to ale dokáží také pořádně rozjet. Důkazem může být například poslední skladba Q, která se pyšní rychlým tempem a pořádnou dávkou naštvanosti.
Jak jsem psal již v úvodu, takováto hudba by u nás mohla prorazit. Je zde kladen důraz na průrazné melodické refrény a celkový sound je zabalen do lákavého obavu a deska může uspokojit jak staré bigbíťáky, tak mladé metláky. Z tohoto pohledu dobrá práce.