Jméno: Pedy
Kapely kde hraješ: ANTIGOD, PEARL TEN
Zaměstnání: Skladník
Koníčky: hudba, počítačové hry, sport
Jaké byly tvoje hudební začátky? Liduška, konzerva nebo samouk?
Jsem samouk, takže mojí konzervou byly děvuchy z dvorka, které mě naučily moje první tři akordy D, Ami, G…(smích)… Po koupi své první kytary JOLANA se mého učení ujaly bandy NIRVANA a METALLICA.
Co tvé vzory? Kdo tě nejvíce ovlivnil?
Kdysi jsem si myslel, že mě ovlivnilo hodně kytaristů, prvně ten, pak zas tamten atd. Ale nebyla to pravda. Pravda to začala být až tehdy, když jsem na jedné videokazetě, jejíž obraz už snad ani nebyl obraz, objevil člověka jménem DIMEBAG DARREL. Tehdy jsem teprve začal být opravdu ovlivněn a můj další kytarový progres směřoval tímto směrem. Dokonce se sem tam s dvěma kamarády (basa, bicí) scházíme na zkušebně a hrajeme od kapely PANTERA asi 20 skladeb, jen tak pro sebe, pro zábavu. A řeknu ti, je to fakt šupa si takhle z prdele zajamovat pár songů od svých oblíbených kapel, najebat se u toho a pokecat s lidma, které dlouho nevidíš. Na té zkušebně se vždy sejde slušná sebranka, takže jsou to docela náročné párty…(smích)… Takže vzorem je pro mě rozhodně Dime.
Jinak mezi mé kytarové oblíbence patří třeba STEPHEN CARPENTER (DEFTONES)…a proč? Netřeba hrát superrychlé sóla k tomu, aby jste byli skvělí kytaristi. Stačí vědět, jak a kde kytaru použít. Jeho riffy jsou šílené. Songy jako MEIN, POLTERGEIST, KNIFE PARTY atd. se tak krásně poslouchají… Další, koho musím zmínit, je ZAKK WYLDE. Lidi ho žerou jako kytarového boha a přitom hraje vlastně „ jen“ pentatoniku (v porovnání třeba s J. Petruccim apod.). A hraje ji výborně. Upřednostňuje feeling před technikou a proto má u mě palec nahoru. Ozzy by si ho tenkrát nevybral, kdyby to byl nějaký šumař. Jen mě na něm serou ty jeho 15 minutové samostatné sóla na koncertech! Tohle dle mě nemá zapotřebí, ale tak v USA je to docela trend, takže v klidu…(smích)…
Další oblíbence jen shrnu: MIKAEL AKERFELDT (OPETH) – nádherný feeling, sólo ve WINDOWPANE jako důkaz stačí, STEVE VAI – netřeba popisovat, ANDY LaROCQUE (KING DIAMOND) – skvělé postupy. Poslední dobou mě hodně zaujali JOE HALEY (PSYCROPTIC) nebo DOUG ALDRICH (WHITESNAKE, DIO). U nás bych určitě vyzdvihl ASHOKa (ROOT, EQUIRHODONT) – mám hodně rád jeho sóla třeba na BLACK SEAL.
Představ nám prosím svoje vybavení. Kytary, zesilovače, efekty atd. a proč jsi se pro ně rozhodl?
Poslední dobou se to u mě dost měnilo, co se kytar týče a mám teď dvě. Je to GIBSON LES PAUL STANDARD a custom V-éčko od mistra Pořízky, které si nechal postavit kamarád VLASA (HYPNOS, SDOS). A proč zrovna tyhle typy? Za mé hudební působení jsem vlastnil docela dost kytar – straty, superstraty, LP, V-éčka i hybridy značek LTD, DEAN, GIBSON, EPIPHONE, SQUIER, IBANEZ, KRAMER, SCHECTER, JACKSON, JOLANA. Z toho všeho se vlastně vygenerovaly dva typy, které mám nejradši – LES PAUL a V-éčko. Na LES PAULy hraju už asi 8 let a už od prvního jsem věděl, že tohle bude můj kytarový „top“. A nebýt jedné malé nehody před 2-3 lety, kdy jsem na svém předchozím GIBSONu LP CLASSIC zlomil hlavu, na jiný typ kytar už bych asi ani nikdy nehrál. Zlomenou hlavu jsem nechal opravit a ještě za jakš takš prachy prodal a pořídil dle finančních možností „náhradu“, ovšem už ne LES PAUL. Ale na druhou stranu jsem díky této nehodě zkusil kytaru s tremolem, což se odrazilo hlavně v ANTIGOD, kde je již tremolo nezbytností. A kvůli té nehodě se to taky poslední dobou u mě často měnilo. Nic mi nevyhovovalo tak, jak bych si představoval a nebyly prachy na nějaké vymýšlení. Takže jsem měnil, zkoušel, hledal, dokud jsem nedostal nabídku na další LES PAUL. Bez váhání jsem nabídky využil a jsem za to rád. Zas mám to, na co se mi hraje nejlépe. No a V-éčko jsem si pořídil právě kvůli tremolu, které jsem začal hojně využívat. Díky FLOYD ROSE se mi otevřely úplně nové možnosti a to nejen herní, ale taky možnosti využití kytary jako ZBRANĚ!…(smích)…Kdybys viděl ty ksichty spoluhráčů, když jim tam z ničeho nic fláknu takový ten DIMEBAGovský „PIG SQUEAL“ a přes WHAMMY ho zvednu o dvě oktávy nahoru………..ta nenávist v jejích očích…(smích)…
Hlavu mám od KRANKu, jeden z prvních vyrobených kusů, model REVOLUTION. Je to zesák, po kterém jsem toužil několik let po shlédnutí DVD kapel PANTERA, ARCH ENEMY a NEVERMORE. Na jednom koncertě jsem měl možnost ho slyšet i na živo a bylo rozhodnuto.
S YABBACKem jsme dlouhá léta hráli na zesáky značky DORD. Opravdu perfektní hlavy, měli jsme je postavené komplet dle svých přání. Pryč jsme je dali proto, protože jsme při změně stylu zjistili, že tomu zvuku „něco“ chybí a pořídili to, co máme doteď. Bednu mám stavěnou, repro EMINENCE LEGEND V 12. Shodou okolností je to repro, které KRANK taky používá, takže ideální kombinace.
Co se týče krabiček, nejsem moc efektový typ, ale jsou škatulky, bez kterých se už neobejdu. Je to DELAY a hlavně WHAMMY. Tohle kurevstvo umí dobré marasy…(smích)…
Jaký je tvůj názor na dnes tak oblíbené ampmodelingové efekty a zesilovače? Používáš je?
Nepoužívám a ani mě to neláká. Máme na to oblíbenou větu: Jak ti to nehýbe s galatama, stojí to za piču!…(smích)…Poslechni si kapely moderní doby, které tomuhle holdují – vždyť to zní všechno téměř stejně. Zvukově je to v drtivé většině perfektní, ale mnohdy je za dobrým zvukem skrytý tvůrčí neúspěch. A pak si poslechni thrash/death kapely okolo roku 1990. Většinou na dnešní dobu mizerný zvuk, ale ty nápady, skladby nebo i celé desky jsou do dnes nepřekonatelné a ještě dlouho budou! Je sice krásná představa přijet na koncert s jedním rackem pro celou kapelu a nesmykat se s těžkými bednami, ale asi by to pro nás nebylo ono. Ale uvidíme, co přinese budoucnost. Třeba někdy…zkusit se má všechno že?…(smích)…
Jakým způsobem vlastně skládáš nové věci?
Jak kdy. Někdy mě napadne riff, který si zapíšu do tabu a doma ho nahraju a dopracuju zbytek skladby. Mnohdy si jen tak zapnu kytaru a řeknu si „teď zrobim song“ a nebo mě inspiruje nějaká skladba či kapela a hned mě napadají riffy.
Skládám tím stylem, že si do vymyšlených riffů vytvořím bicí, do nich riffy nahraju a přetvořím ve skladbu. Pokud mám riff třeba jen jeden, stejným způsobem ho nahraju a poslouchám dokola, dokud mě k němu nenapadnou další. Tímto stylem pak většinou vznikne skladba. Pokud mě nic dalšího nenapadne, riff odložím a za pár dní se k němu vrátím, nebo udělám rovnou jinou skladbu a riff třeba do ní použiju.
Kolik času trávíš na zkušebně a na koncertech a jak se na to tváří tvá partnerka? Má pochopení?
Méně času, než bych měl!…(smích). Ale poslední dobou je to lepší, většinou se 1-2x týdně na zkušebně ukážu…A když ne, vynahrazuju si to doma tím skládáním. To mi mnohdy zabere hodiny, takže kytara je aspoň v ruce. Poslední dobou se toho sešlo více, požádali mě kamarádi, abych jim natočil nějaké sóla na desku, jiní zase abych zaskočil na koncertě, rozjeli jsme jeden projektík, takže to s četností hraní není nejhorší.
Moje madmazél naštěstí pochopení má a na koncerty, pokud to jde, jezdí taky. Kdyby pochopení neměla, nemohl bych s ní být. Když jsem zlomil toho GIBSONa, dokonce mi koupila kytaru, abych měl na co hrát…(smích)…takže je to v pohodě.
Používáš pro skládání nějaký program jako je Cubase a jim podobné.
Jasně! CUBASE je skvělý program a plní vše, co po něm potřebuju. Samozřejmě toho používám daleko více, od skládání bicích, přes kytarový nebo basový sound až po mastering hotových produktů, ale to by bylo na dlouho. A rozhodně všem doporučuju si doma udělat takové svoje ministudio. Stačí k tomu počítač, zvukovka a nějaký ten software. Pro tvoření i cvičení je to k nezaplacení. S kapelou EUTHANASIA jsme toho s YABBACKem plně využili a na poslední desce „IV“ jsme si kytary natočili komplet sami, jen my dva. Ve studiu ARTVOX používali taky CUBASE, takže bylo vše ideální. Pomoci jsme využili jen při nastavení všech těch studiových mašinek, zbytek práce byl už jen na nás. Zkušenosti z domu se vyplatily a ušetřili nám nemalé peníze.
S jakou největší hvězdou by jsi si chtěl přímo ty osobně zahrát a proč?
Nad tím jsem asi nikdy moc nepřemýšlel. Zahrát si po boku jakékoliv hvězdy by mohlo být zajímavé a přínosné, i když nevím, jestli bych se zmohl na více, než vystrouhat pár beglajtů…(smích)…Ale třeba u STEVEa VAIe by to šlo, tam stačí zahrát dva riffy. Stíví už si se zbytkem dokonale poradí…(smích)…
Kde čerpáš inspiraci a energii pro tvorbu hudby a ježdění po koncertech?
Hlavní přísun energie je z toho, když vidíš, že lidi tvoji muziku berou a mají ji rádi, přijdou na koncert, koupí si desku, tričko a reprezentují tě. Proto to všichni v undergroundu děláme. Další věc je to, že přijedeš na koncert, pokecáš s kamarády z jiných kapel, seznámíš se s novými lidmi, popiješ atd. Prostě hudba je součástí mého života a chci ji dělat! Samozřejmě hodně muzikantů ví, jaké to je se vracet unavený v noci nebo nad ránem několik hodin z koncertů, kde bylo třeba jen 20 lidí, a ještě když třeba musíš řídit. Ale bez toho to nejde a i s tím se musí počítat. Z druhé strany buďme rádi, že tohle můžeme prožít, protože nikdy nevíš, co se může stát a když ti to zdraví nedovolí, můžeš chtít, jak chceš, ale pak už neuděláš nic.
Ještě prosím nějaký vzkaz pro začínající hráče a nadšence do rockové hudby.
Najdi si svůj směr, a teď nemyslím hudební styl, ale ten svůj kytarový, basový, bubenický, nebo co já vím, třeba trumpetový! Odraz se od svých vzorů, vem si z nich to nejlepší a na tomto základu stavěj. To, jak vysoko chceš stavět, už je jen na tobě, ale pamatuj, že technika a rychlost není všechno! A nevyser se na muziku kvůli babě! Jednodušší je si najít novou, než se pak třeba po mnoha promarněných letech vracet do muziky!
Pro lepší obrázek si pusťte ANTIGOD kanál na youtube, kde jsou perfektní reporty z nahrávání poslední desky.