Při pohledu na fotografii kapely, jsem s potěšením zjistil, že kapele vládnou dvě zpívající frontwomanky. Znamenalo to totiž, že SOF by nemuseli patřit k té tuně stejně znějících a vypadajících kapel, které se u nás potulují.
Bohužel, po poslechu alba je jasné, že se žádný zázrak nekoná. Ano, kapela si sice vyhrála s chóry, znějícími jako ten nejobávanější (totiž husitský), ale celá deska se pohoupává na vlnách průměru.
To neznamená, že by tu nebyly dobré písně (za poslech stojí Doktor anděl nebo Vodní víla), ale je znát, že kapela bude mít větší úspěch na pouťových a tanečních zábavách, kde mezi své vlastní skladby zařadí i pár coverů (jako třeba na tomto albu zvěčnenou Mama miu) a diváci i kapela budou navýsost spokojeni.
Na nějaký megaúspěch (zvláště u kritiky, která vždy touží po progresi a novátorství) to ale není.