Už samotný obal desky vyvolává otazníky a působí nudným a nezajímavým dojmem. Jak pak chtějí přesvědčit případné nové posluchače a možná i ty věrné, aby si album koupili? Lepší design si deska rozhodně zasloužila, vždyť Nežfaleš nejsou žádní nazdárkové, kteří vydávají debutové album na vlastní náklady, ale zavedená zkušená kapela. No nic, nechme stranou „obličej“ desky a podívejme se blíže na hudební stránku.
Nahrávka je kolekcí deseti plnohodnotných skladeb plus jednoho bonusu. Po vložení cd do přehrávače se na vás okamžitě vyvalí energický punk rock s klasickým klišé, které žánr nabízí a víceméně až do konce stopáže se nic nezmění. Vybočuje snad jen skladba Ona má styl s úderným refrénem, který z hlavy jen tak nevytlučete. Jenže je to takový punkový démant v hromadě šedého kamení. Příkladem je následující Švindl, který je tak fádní až to bolí a při druhém poslechu už ho znuděně přeskočíte. Ke všemu text je také dost pochybný: „Švindl, všechno kolem je švindl“ (opakující se pořád dokola) a pochopil bych ho u mladé teen pop punkové formace, ale Nežfaleš ho neodpustím.
Druhým vrcholem je pak Sen o Londýnském pubu, který přenáší playlist do druhé poloviny, ve kterém už není nic co by stálo za zvýšenou pozornost. Ano, Nežfaleš přišli s klasickým žánrovým albem, které fanoušci jistě ocení, jenže jsem čekal něco víc. Něco co by mi připomnělo na začátku zmíněnou větu, že se Nežfaleš od množství jiných tuzemských kapel liší. Každej klub i bar je, ale šedivý průměr jako hrom. Celé album příšerně splývá a nebaví. A i přes svou krátkou stopáž, která ani ostudně nepřevyšuje slabou půl hodinku, se nedokáže najít dostatek skladeb, které by stály za další a další poslech. Velké zklamání.