Album totiž obsahuje pouze skladby, které skupina vydala za posledních osm let. To znamená, že kopíruje “faktorovský” obsah dvou nahrávek, které skupina natočila se spřátelenou trnavskou kapelou Zotrwačnost v roce 2012 (resp. 2015). Výsledkem je tak patnáct skladeb zpěvného střihu, ne nepodobnému například Totálnímu Nasazení. Jejich podstatu dobře vystihují první verše skladby Chlupatý ráno:
“Smutnejch, vážnejch textů, mám právě dost. Dneska nechci plakat, chci vám zpívat pro radost.”
Mezi devízy Vnitřního faktoru patří cit pro melodie, hráčská zručnost i skutečnost, že své vokály propůjčují kapele hned tři čtvrtiny jejích členů. Ještě více tak prokouknou refrény ve skladbách jako Narozeninová. Jednolitý proud (ne nutně ve špatném slova smyslu) narušují pouze dvě písně. Je to Vzpomínka, ve které kytary a svižnou rytmiku na chvíli nahrazuje klavír a příběh o odchodu blízkého člověka. Spíše jako bonus potom působí halekačka Hokejová, tedy hymna kladenského hokejového týmu.
Hudba Vnitřního faktoru sice nemá žádnou přidanou hodnotu, která by ji odlišovala od populárnějších žánrových kolegů. Na druhou stranu ale nabízí solidně podaný punk-rock, který (na rozdíl od řady žánrových kolegů) neirituje a písně jako Životní jistoty z posledního splitu z roku 2015 jsou navíc jasným znamením toho, že kapela se s každou další nahrávkou zlepšuje.