Booklet napovídá, že hlavním oborem kapely bude thrash v retro hávu, jak ho mám rád. A není to jediná věc, která Slováky spojuje s dalšími kapelami z podobného ranku, na které jsem tady pěl před časem ódy. Dalšími průsečíky jsou i v minulosti nepříliš vzdálený rok založení skupiny a dle fotek též odhadované mládí muzikantů plných elánu a energie. Poslední dobou jsem si zvykl, že kombinace tří uvedených věcí vede obvykle ke kvalitnímu hudebnímu požitku, a mohu prozradit, že ani zde tomu není jinak.
Ač obal cédéčka, stylizace kapely i žánrové pojmenování hovoří jasnou thrashovou řečí, nezdá se mi, že by ACID FORCE byli ve svém snažení extrémně ortodoxní. Stejně jako jiní si našli zalíbení v období, kdy se z heavy metalu začaly rodit stále rychlejší odnože, a podobně jako tuzemští kolegové Laid To Waste se rozhodli svůj výlet do minulosti zastavit někde tam, kde se ze speed metalu rodil thrash. K tomu ale přihodili dávku rokenrolové špinavosti, což člověku dojde nejpozději před třetí skladbou, které předchází proslov od samotného Lemmyho, a také celkový výraz a produkce působí oproti jiným kapelám neurvalým dojmem, který je v kontrastu k současným vypulírovaným nahrávkám (ano, i ty retro thrashové bývají obvykle o poznání učesanější). Jak popis napovídá, bylo by chybou představovat si ono kvarteto, jak sedí nad žánrovými příručkami a dlouze filosofuje o tom, jak namíchat ten správný lektvar ze všeho, co mají rádi. Řekl bych, že ve zkušebně vše probíhá spíše v klasickém duchu doby, kterou se kapela snaží navodit: Hrajme, hrajme, a až to dohrajeme, tak to naflákáme ještě rychleji a tvrději. Vokál štěká dle očekávání vysoko, ale oproti „konkurenci“ působí dřevorubečtějším dojmem a nezapře, že k dosažení výrazu bylo použito nemalého úsilí a vypětí. Ne že by se na nahrávce nekonaly všemožné záseky a rytmické vychytávky, ale celkově mám dojem, že vše plyne vytrvale na zařazenou vyšší rychlost, což má za následek, že se posluchač může chvílemi přistihnout, že se trochu topí v monotónnosti. Ale ACID FORCE si vždy najdou cestu, jak ho z ní zase vymanit, např. terciovými sóly, zatímco v pozadí bublá špinavější rokenrolový riff.
Závěry recenzí na mladé thrashmetalové kapely bych mohl dělat přes kopírák. Stejné to bude dnes. ACID FORCE umějí hrát, vědí, co chtějí, znějí energicky a dokáží navodit přesně tu atmosféru, o kterou usilují. Je potěšitelné (a zároveň až neuvěřitelné), že u mladých thrashmetalových kapel deroucích se agilně na scénu se to už stává samozřejmostí. Napadá mě, dočkáme se podobné obrody a mladé krve třeba i v hard rocku?