Alan – Ahoj. Existujete od roku 2001, to je docela dlouhá doba. Stále ve stejné sestavě?
Existujeme fakt opravdu dlouho, bohužel sestava se i na můj vkus dost měnila, nejčastěji na postu bubeníka. Jednoduše si to vysvětluji tím, že tenhle žánr je u nás tak neznámý, že málokdo z muzikantů vůbec věděl, co po něm chceme, natož, aby ho to bavilo, nebo dokonce dostal zaplaceno. To bylo samozřejmě na začátku, tím si ale prochází každá kapela, která začíná. Na druhou stranu jsem měl už od začátku celkem jasno jak to chci dělat, tím to bylo jednodušší, protože se moc nehledalo. Spíš jsme se za pochodu snažili naučit ten žánr tak, aby zněl stylově, není to vůbec jednoduché a ne každý má trpělivost se s tím potýkat.
Alan – Vy hrajete psychobilly-rockabilly-punk, jak jste se dostali k tomuto žánru, přeci jen masově tento žánr vidět – slyšet v TV nebo v rádiích není?
Dlouho jsem hrál punk rock v kapele Požár mlýna, byla to pěkná veselá léta, chtěl jsem ale trochu dál. Rockabilly a psychobilly jsem měl rád, chtěl jsem to dělat, ale čistě technicky nešlo v Plzni takovou muziku hrát, prostě nebylo s kým. Vzal jsem to přes surfové instrumentálky, který byly trochu povědomější, seznámil se s pár lidmi v Praze – kluci z Gangnails, Kosmák samozřejmě, kluci okolo Crazy Wheels a zjistil jsem, že ta rock n rollová komunita alespoň v Praze docela žije. Čile jsme se do ní s kapelou zapojili, časem ta muzika začala vylézat na povrch a přicházela do povědomí lidí. Je to pořád subžánr a mě to tak vlastně baví. I textově mi na téhle muzice vyhovuje temná ironie, ve které jsem jako doma.
Alan – Vy jste si zahráli docela dost koncertů i se známýma kapelama, které to byly? A na koho vzpomínáte nejraději?
Fakt jsme hráli se spoustou kapel, ať už jsme jim přímo předskakovali, nebo na společné stagi na festu – Mad sin, Peacocks, Demented are Go!, Rezurex, Pinstripes, Boppin’B a mraky dalších, z českých samozřejmě všichni – Green Monster, Slapdash, Rocket dogz, Bad Tones atd….nechci nikoho urazit, že jsem na něj zapomněl, nejvíce si ceníme společného koncertu ve vagónu s kapelou bubeníka Stray cats někdy v roce 2004 – Slim Jim Phantom, Darreld Higham a basáka už jsem zapomněl. Půjčili jsme jim tenkrát virbl, pak jsme na něj nesměli hrát a Slim Jim nám ho při koncertu rozmlátil na kaši! On nehnul brvou, podepsal mi kytaru a my byli šťastný jako děti! Na to se nezapomíná!
Alan – Nějaké zážitky s někým ze zahraničí? Myslím(e) tím ne jen že jste byli společně na pódiu, ale po vystoupení, nebo před vystoupením?
Docela často jsme hráli i v Německu, naráží to tam na jeden problém a to, že máme texty v rodném jazyce, čili to není úplně komunikativní třeba pro Němce…sice tuší, že tam něco je, ale prostě nerozumí. Tahle muzika je hodně kontaktní, takže jezdíme hrát tam kde nám rozumí i česky – Slovensko, Polsko.
Alan – Koncerty, festivaly. Odehráno toho máte také poměrně hodně. Nevím, jak jinde v Plzni, protože to je vaše domovská základna, tak tam hrajete často. Dále vím, že hrajete minimálně 1x do roka v Blatné ať U Datla nebo na Blatenském festivalu. Kam jezdíte ještě pravidelně?
Koncerty, festivaly! Vždycky se tam tak krásně opiju! Kromě Prahy, kde jsme dříve hráli skoro každý měsíc, máme několik oblíbených štací, kam jezdíme pořád, zrovna Datel Blatná, v Plzni pořádáme večírek Silvestr pro nedočkavé, letos to byl už 12tý ročník, takový rockabilly/psychobilly mejdan. Hodně jsme hráli srazy amerik, a motorek, časem to trochu vytuhlo, zdálo se nám, že lidi chtěj na takový akci spíš bigboš, nebo nějakej revival toho co znaj, my hrajeme autorskou muziku, někdy ty maminy tápaly. Naším cílem je hrát dobré kluby se zvukem a kvalitním barem, aby byl večírek po všech stránkách vydatný. Občas nějaké narozeniny, benefice, nějaké to náměstí. Nejraději ale máme žánrové akce, Rockabilly Rumble a podobně, lidi vědí na co jdou, paří a každého znáš.
Alan – A co Ostrava, Klatovy? Nebo okolí?
Ostava byla, Colours of Ostrava byl největší fest co jsme hráli, všechno profi, krásná zkušenost. Na takový festival, musí člověk vyrazit s velkou dávkou sebedůvěry, mezi zvučná jména, ale bylo to na pohodu, lidi milí, bavili se a tak jsme se předváděli jako zamlada.
Alan – Před nějakým časem jsme spolu mluvili, že budete dělat nové CD ze starých skladeb. Jak tomu máme rozumět? Znovu vše nahrajete a nebo tam budou nějaké úpravy?
Chtěli jsme udělat takové výroční cd starých pecek s novým zvukem. Bohužel ne vždy všechno v minulosti dopadlo při nahrávání na stopro. Muzikanti byli leckdy ne zcela zdatní, zvuk se hledal, z některých songů jsme měli rozpačitý pocit. Po šesti autorských deskách je třeba udělat rekapitulaci a tlustou čáru za tím vším. Současní muzikanti v Mg jsou vyspělí a staré songy tak dostaly leckdy nečekaný rozměr, desku si míchám sám, a vydáme to jako takovou raritu. Sámi sobě pirátem. Časem jsme uzráli v samorosty, kteří se starají o sebe, a tím je snad naše muzika pravdivější. Zajímavé bude pro lidi asi i srovnání tenkrát – teď, rozhodně víc než nasolit na placku starý songy z existujících cd.
Alan – Na kdy to tak přibližně plánujete?
Až to smíchám! A že toho je! Když jeden chodí normálně do práce a po večerech míchá desky, není to úplně košer, ale takhle jsme si to řekli tak to tak bude! Doufám, že v létě bude hotovo, rádi bychom na nějaký fest s lahví šampusu, třeba letos vyjde Rockabilly Rumble, tam by to bylo skvostné pokřtít!
Alan – Nějaké bonusy k tomu budou? Třeba další video klip?
Klip by byl skvělý, nicméně, stejně jako předchozí bod, práce, práce, práce. Uvidíme necháme se překvapit!
Alan – Lidé se rádi smějí neštěstí druhého, obzvláště Češi. Pusťte nějaké vtipné zážitky, které jste měli za dobu své existence?
Vtipné je, když vám křachne dodávka někde mezi Brnem a něčím, vtipnější je když u toho prší, a ještě vtipnější když jsou u toho tři ráno. Inu, komu se to nestalo! Vtipný velmi byl náš koncert v Jizbici u Čachtic na Jawáči, neb jsme dorazili do Jizbic u Jičína. Za hodinu a čtvrt jsme prolétli Čechy a stáli na pódiu. Kde nám nějaký ožralý motorkář vyčetl, že nehrajeme nic od Krucipísku.
Velmi vtipně mě vyplatil jakýsi pořadatel na sedmičce (v roce 2003) honorář v pětikorunách, vtipný byl i bystrý bubeník, který přišel na konkurz na post bubeníka rockabilly kapely a podivoval se, že nahrajeme „něco jako Kabát“.
Alan – A opačně? Nějaké opocené záda? Průsery, kdy jste si řekli – tak a končíme?
V podstatě totéž, opocená záda jsou vždycky, nejopocenější byly na nějakém koncertě u Karlových varů, kde dorazil dav úplně ožralých skinheadů a jal se bavit. Bylo jich asi deset, nepříčetný, padali do nás, převrácený židle, rozbitý sklo,strkali, žádná domluva, to chce nervy z ocele! Také návštěva bratislavských fans Slovanu Bratislava v lampě na silvestra byl zážitek. Přijel plný autobus, boj se nesl vzduchem, napětí rostlo. Pak někdo zařval „za Slovensko, za národ!“ a už se to mydlilo. V Bratislavě nás pro změnu sejmula policejní přepadovka těsně před koncertem, vlítli do klubu, pendreky, šacování, hledali nějakého nácka, co den před tím někoho zapích. Náš bubeník, bodrý chlap, plešatej, vozil ssebou rybyčku, aby si mohl namazat paštiku na cestě….no krása. Kvůli tomu se ale nokončí, to se píše do kroniky! Už bude ta kronika docela tlustá a zábavná!
Alan – Super díky za rozhovor, a závěrem by jste nám mohli dát recept na kokteil Mordors gang.
Koktejl hudby Mordors gangu připravíte takto:
Vezměte pěkně uzrálého Elvise a Johnnyho Cashe a vhoďte do mixéru, nadrobno nakrájejte country a surf music, přikořeňte lžící punku. Míchejte a když směs začne modrat, přidejte slovní eskamotérství Felixe Hollzmanna a zbytky šminek po Marillyn Monroe. Takto zhotovenou směs za stálého míchání vlejte do nejbližšího kanálu. A jsou tady Mordors gang, hudba, která nezřídka pobaví!
Hudba Mordors gangu je někdy swingově vláčná, jindy rychlejší než našňupanej gepard…
http://bandzone.cz/mordorsgang
https://www.youtube.com/watch?v=6kf0GmJn-ok
