Poslední měsíce to na tuzemské hudební scéně vypadá skoro jako při národním obrození. Za češtinu mění svou dosavadní angličtinu řada interpretů snad všech žánrů od metalu po pop. Také Mat se k tomuto “hnutí” přidal, což potvrzuje už název Nevidím svět. Staré časy už tak připomínají jen dvě skladby, z nichž jedna je navíc vypůjčená od spisovatele J.R.R.Tolkiena.
Ani Nevidím svět se ale nevyhnulo neduhům, které jsou v podobných případech typické. Písničkář si osvojil anglické frázování, které ale při aplikaci na české texty působí zvláštně. Texty samotné sráží také zbytečně archaická poetika, která je u současného mladého autora zbytečná.
Změnou si prošla také stránka hudební. Zatímco předchozí desky Gone Westward a Salt Hill lákaly na popové aranže, nová deska byla nahraná v podstatě naživo v duu s houslistkou. Pouze v minimu případů jsou skladby zpětně doplněny ještě o perkuse. Výsledný zvuk ale není úplně šťastný, tento nevýrazný lo-fi sound totiž Matově hudbě moc nesluší. Naopak mě jen utvrzuje v názoru, že Nevidím svět je nedotažená (protože možná uspěchaná) nahrávka. Škoda.