Pátá deska TRAKTORU s názvem Artefuckt je vynikajícím shrnutím jejich dosavadní tvorby. Kapela zažívá vrcholnou formu a vzhledem k jejich vyprodaným koncertům to lidé vidí stejně a baví je poslouchat jejich muziku. TRAKTOR jede na vlně klasického hard ´n´ heavy. Rozhodně se nejedná o úplně klasickou tancovačkouvou kapelu co vykrádá neustále tři riffy. TRAKTOR se nebojí experimentů a do své hudby implementují moderní prvky v podobě samplů a kláves. Vše je obohaceno o česky zpívané texty, které reflektují současné dění a jsou určitou výpovědí této generace. Deska je vyvedena v krásném digipacku s bohatým bookletem kde naleznete téměř vše. Zvukově se traktor posunul hodně do kovového odění a rozhodně mu to sluší. Kytary jsou pořádně mohutné a metalové, k tomu mocné plochy kláves a řádně „špinavě“ chraplavý zpěv.
Otvírák Vstaňte pane Lincolne s jemným klávesovým úvodem, který se změní v mohutný metalový opus. Zatěžkané riffy a přímočará rytmika žene skladbu vpřed jako buldozer. Silnou stránkou TRAKOTRU jsou silné a epicky znějící refrény. Osmdesátkama zavánějící Děvka č. 5 (závist) do Vás tepe jako pneumatické kladivo. Jedním z prvních vrcholů nové desky je skladba Letokruhy s velmi osobní textovou výpovědí. Polobaladická skladba s nádhernou atmosférou. Romeo a Julie je opět skákavá přímočará vyplachovačka.
Další parádní natlakovaná rána přichází v písni Caligula. Dvoukopáková smršť v refrénu Vás nutí třepat máničkou do rytmu. K dalším dobrým kvapíkům můžeme zařadit Žena, růže, tíseň, zlost. Zde musím vyzdvihnout parádní kytarový úvodní riff. Další nátřesk na koncert. Druhá poloha TRAKTORU je jeho polobadická tvorba. Přeci jen na koncertech co TRAKTOR objíždí se nedá třepat hlavou soustavně. Musí dojít taky na nějaké to tělo na tělo. Najdeme tu klasické balady. Masky, kde se TRAKTOR blýskne velmi vkusným textem. Nebo druhá balada, Bolest hrdinů, postavená pouze na klavíru a klávesových plochách. Ta je na můj vkus, až moc ulepená patosem a kdyby tu nebyla nic by se nestalo. Hymnická titulní Artefuckt se nese na vlně mocného refrénu. Jedná se o typickou TRAKTOŘINU. Zcela určitě koncertní tutotovka. Zpívá celá sokolovna. Závěr desky obstarává vynikající předělávka MOTÖRHEAD No voices in the Sky. Chvíli jsem si dokonce myslel, že snad hostuje Lemmy :-).
TRAKTOR zcela určitě natočil nejsilnější materiál své kariéry. Největší problém vidím v délce celé desky a i v délce jednotlivých skladeb. Trochu zkrátit, asi by se nic nestalo. Vynechat nějakou tu výplň jako je třeba skladba Uveď nás v pokušení (Sv. Cecilie) a Bolest hrdinů by rozhodně nebylo na škodu..
Platí zde jedno. Buď jste naladěni na přímočarou vlnu hard ´n´ heavy, čpící starými časy tancovaček a chcete si tu muziku užívat. V tom případě Vás hudba TRAKTORU bude rozhodně bavit. Pokud chcete přeci jen něco složitějšího, s ďábelskými instrumentálními orgiemi apod., tady se Vám toho nedostane.