Oslovili zpěvačku Janu Jelínkovou a spolu s mnoha dalšími muzikanty rozjeli předlouhou hudební kariéru, ověnčenou patnácti studiovými alby, více než tisícovkou odehraných koncertů nejen u nás asle i v zahraničí a nyní obohacenou albem Ministerstvo mýho nitra. Samotný obal mě potěšil neboť v dnešní době není úplně zvykem utrácet za honosné booklety a navíc fanouškům nadělovat drobné dárky…Totiž cédéčko obsahuje pivní tácek s logem nového počinu, a já jen doufám, že příště v obalu najdu i pivíčko k tomu pěknému tácku!
Jelikož je album nabité jednou peckou za druhou, vyzdvihnu v mém reportu ty skladby, které mě nejvíce uchvátili. Jako první se rozezní píseň Struny podzimu, krásná, funky a energií nabitá písnička s lehce melancholickým nábojem. Na třetím místě zní bizarně znějící Toilette love story o panáčkovy a panence ze záchodových dveří. Páté místo obsadil zábavný kousek zvaný Průvod s podmanivou melodií a ujetým textem. Nasledující sedmá skladba Pět ráno je klasickým vzorem ska a má zápach barů, dokouřených jointů, laciných parfémů a ohromných oken po flámu. Píseň proti plynatosti je hned následující po Pět ráno a už její název musí každého mračouna rozesmát, tedy pokud zrovna netrpíte plynatostí. Jako další výraznou věc byvh rád pozvedl song Být sama, s výraznmým žesťovým základem a podladěnou akustickou kytarou. No a předposlední Dvacet pět! Je ska punková oslava celé kariéry hudebního tělesa Sto Zvířat. Závěr je odlehčen vtipnou, říkankovou písničkou Smí honza ven?
Album splnilo všechna má očekávání o skvělé zábavě, ska a raggae hudby, bláznivých textech a skvělém bookletu plném textů a žertovných obrázků.
Nezbývá mi než kapele popřát alespoň ještě dalších 25 let plných zábavy, úspěchů a stejně dobrých alb jakým bezesporu je Ministerstvo mýho nitra!!!