Nikdy jsem tuhle partu neslyšel, ale když jsem se o nich dočetl, že v jejich hudbě jsou cítit skupiny jako The Sisters of Mercy nebo The Cure, zaujali mě.
Hned první skladba „Cowboys“ dostála přirovnání: Český pokus o The Sisters of Mercy. Stejný rytmus, stejně jednoduchý koncept, přesto se mi to líbilo. V jednoduchosti je síla. O tom není pochyb. Ne každá jednoduchost je přijata pozitivně a naopak, ne každá složitost je pochopena. Druhý song „Slut“ byl hodně v oparu ponuré atmosféry. Nicméně elektronické souznění se mi líbilo, jak to šlapalo. Když se rozjela skladba „This is the End“ měl jsem pocit, že skladba předchozí ještě neskončila. To bylo asi malé mínus.
Jediná skladba, která byla nazpívaná česky „Odejít“ mi svým konceptem připomněla českou partu XIII století. Pátý song „Thorns“ podle kterého bylo pojmenováno celé EP, bych popsal jako nejdepresivnější skladbou tohoto týdne. Alespoň na mě tak zapůsobila. Klidnější, přemýšlivá, přesto melancholická sprcha, která se mi líbila. V každém případě, mě udržela při životě. Mírný odkaz na jejich slogan: „…jednou budeme všichni mrtvi a nezbývá mnoho času, naše kapela vás může na smrt dobře připravit…“
Skladba „The Mirror“ nebyla, až tak působivá. I když se táhla víceméně v duchu skladeb předchozích, něco tomu chybělo. Na úplný závěr skupina využila dvou skladeb „This is the End“ a „Thorns“ k remixu. Měl jsem z toho pocit, že tím chtěli spíše navýšit minutáž, ale možná to byl jen dojem. Nicméně remix „This is the End“ se mi líbil.
V každém případě si nenechám ujít poslech dalšího alba, které věřím, že po tomto EP v budoucnu přijde.
