Ave Imperator,
Nos moritury te Salutamus,
Ceasear
Kapela, která má na svém kontě 6 studiových desek, předskakování kapelám jako IRON MAIDEN, GAMMA RAY nebo ACCEPT a pravidelně se účastní velkých festivalů, už musí počítat s určitým očekáváním svých fanoušků. Nová deska je bohužel spíše průměr než nějaké obrovské překvapení. Už při pohledu na přebal a název desky je tušit do jakých míst se SALAMANDRA tentokrát vydala. Přes značně kýčovitý přebal je booklet a celé CD zpracováno naprosto parádně. Mohutný zvuk, aranže skladeb z kterých odkapává epičnost v hektolitrech až po poslední písmenko v poděkování. Kde je tedy chyba? Obsah ať je jak chce bombastický je v porovnání s deskami jako Skarremar nebo Great Moravian Elegies prostě jen průměrný. Předvídatelné melodie a stejně předvídatelné mohutné refrény. Navíc mám takový pocit, že se chlapci a jedna dáma zalekli toho hrát rychle a úderně. Vše je až moc uhlazené.
Desku startuje mohutné Intro s až filmovým nádechem. Následuje zadýchaná titulní skladba Imperatus. Epická šestiminutová výprava do arény gladiátorů. Trochu na plyn se šlápne hned ve druhé Ancient Echoes. Závan starých časů. Sláva. Stejně tak je to i v následující Devil´s Apprenrice. Naopak dosti kýčovitě zní skladba Defence, která tak trochu vykrádá HELLOWEEN. Na druhou stranu určitě to bude koncertní tutovka. Tomu odpovídají i mohutné refrény a zvláště rytmické předěl jako stvořený k hecování kotle na koncertech. Polobaladická Fire and Ice tlačí na tklivou strunu a jemněší polovičky našeho metalového publika mohou ronit i slzy na našich mužných ramenech. Metal Fever se žene jako rozjetá parní lokomotiva. Typická speedmetalová sypačka, které nechybí ani refrénové klasické vyřvávací Hey, Hey. Kapela konečně začíná tlačit na pilu a dvoukopáková smršť Victotious zavání starou dobrou SALAMANDROU. Nesmí chybět ani balada. Zde symfonická skladba The Sphinx. Komorní skladba s nádechem barokní hudby. Místo pro nadechnutí. Z dalších skladeb bych ještě vypíchl Behind the Gate a Traveller From Nowhere kde opět dýchá ta pravá SALAMANDRA. Závěr obstarává Fool´s Story, která s nádechem středověkého tržiště a popěvkům potulných kejklířů uzavírá tuhle speedmetalovou jízdu.
SALAMANDRA nenatočila vyloženě špatnou desku. Jen je prostě až moc tradiční, načančaná a vyčištěná. Chtělo by to trochu ušpinit. Ubrat na bombastičnosti a přidat na agresivitě. Dále by stálo určitě za zvážení délka celé nahrávky. Skoro 55 minut je už dost. Místy je to trochu nuda poslouchat vlastně stále dokola podobné písně. Já osobně si raději znova pustím Skarremar a budu doufat v příště.
