Do fantaskně zvráceného světa láká posluchače orchestr ve složení: Desed (Dark Gamballe), Menša (Melancholy Pessimism, Hypnos) a Otyn (Melancholy Pessimism, Pigsty). Pokud má člověk slabost pro bizardní, ale hudebně propracované zvukové plochy, musí nutně jejich otevřenou náruč přijmout.
Na některých místech loňské řadovky Dark Gamballe se mohl nejeden posluchač ošívat a říkat si, že jsou pánové možná až zbytečně podbíziví. O to víc překvapí Desítkova práce na desce Fantaziare, kde vokálně dovádí jako naposledy před dvaceti lety. Grindové kvičení, growl a řev, mezi nimiž jen občas probleskne melodický vokál. Stejně zajímavý je také fakt, že texty jsou deklamovány v neexistujícím jazyce a hlas je tak pouze dalším nástrojem a ne nosným prvkem.
Hudba desky je podobně barevná jako její obal. Většina alba by se sice dala označit jako extrémní metal, pánové se ale nebojí překračovat žánry a hrát si se zvukovými barvami. Vzhledem k tomu, že se nahrávalo v Otynově studiu, bylo na nahrávání dost času a na výsledku je to znát. Fantaziare je technicky velmi náročná, prokomponovaná a díky tomu také jen těžko přeposlouchatelná.
Rozhodně se nejedná jen technicky dobře zvládnutý chaos, album obsahuje i množství záchytných bodů, kterých s každým dalším poslechem přibývá. Jednomu ani nepřijde, že album má něco přes čtyřicet minut.
Fantaziare zasáhla scénu jako blesk z čistého nebe. Velké škody zatím nenapáchala, protože si jí zatím moc lidí nevšimlo, já ale doufám, že se tento stav změní. Staří pardálové totiž natočili jedno z nejlepších, nejzábavnějších a nejoriginálnějších tvrdých alb, které se u nás loni urodilo.