Experimentální rock vždy přinese něco nového a zajímavého. Proto složení této party a rozdělení nástrojů: Michaela Martykánová – zpěv, Eduard Koprna – basová kytara, programing, Lukáš Beleš – kytara, programing, mě zaujalo. Podle vyjádření skupiny je důležitou součástí také Marika Piatková – klavír. Nesmíme tedy na ní zapomenout.
Co tedy v tomto rozložení sil dokázali vytvořit a jaké nápady přinesla jejich “Dimenze?“ Jelikož nemám problém se samply, ani s jinými elektronickými či zvukovými vložkami, album této slovenské party jsem s očekáváním přivítal. Hudební kreativitě se meze nekladou.
První, co mě trefilo do uší, byl zvuk. Poté hudba samotná a na závěr vokál. Tři základní body, které sehrály velkou roli v mém poslechu tohoto alba. Co se týče zvuku, asi největším mínusem jsou programované bicí. V některých skladbách mě jejich zvukové zabarvení rušilo. Jinak jsem byl se zvukem spokojený. Co se týče hudby samotné, tak skladby jako „Loneliness“ – „Song For Death“ nebo „Mirage Vibrations“ mě opravdu dostaly. Když bych k tomu ještě přidal „Short Song Full of Pain“ dokázal bych si, představil celé album postavené na pocitech vycházejících z těchto skladeb. Vokál Michaely Martykánové byl chvílemi nejistý, přesto se mi líbil. Obzvláště pak v pasážích, kde mi chvílemi připomněla Beth Gibbons. Sice jen patrně, ale přesto.
Podtrženo, sečteno. Je to tak padesát na padesát. Rozhodně z jejich počinu mám dobrý pocit. Udivíme v „budúcnu,“ s čím nás KOMA překvapí.
A kdo by nesehnal jejich CD, může si poslechnout jejich nahrávky na https://komaband.bandcamp.com/album/dimension
