Už povedený obal a booklet naznačují, že skupina neuhnula ze své “přírodní” cesty ani o kousek, naopak. “Raz bol som prameňom riek, nemým mužom skál / Keď kázal vetru padal k tvojím nohám dážď / V závratoch silných vidiny prišly k nám / A všetky svety chcely s nami v tichu stáť.” Neznám moc jiných skupin, které by dokázaly podobné verše zapracovat do hudby tak, aby zněly přirozeně. U Čistých Tvarů fungují.
Hudební stránka desky je bohatá a prokomponovaná do posledního detailu a přesto dokáže na povrchu působit až snově jednoduše. Zároveň je ve skladbách cítit také jejich původ ve společných improvizacích. Skupina tentokrát dala poměrně velké slovo klávesovým nástrojům a důvod se zdá být jasný. V průběhu tvorby nové desky se totiž zároveň událo několik, pro kapelu zásadních, věcí. Čisté tvary opustil dosavadní baskytarista, ale jejich řady zároveň posílil Oskar Rózsa, dosavadní producent skupiny.
Právě on kdysi skupině prorokoval budoucnost, srovnatelnou se slovenskými “hitmakery” IMT Smile. To se samozřejmě nevyplnilo a ani vyplnit nemohlo. Čisté Tvary nejsou tak srozumitelní a cestu k jejich nahrávkám si najdou hlavně náročnější posluchači. Dokazují to i klipy, kterých skupina k aktuální řadovce natočila už sedm. Skupina, která touží po rozhlasových frekvencích rozhodně netočí surrealistická animovaná videa.
Zem nás chce čistých je jeden z důvodů, proč ještě má cenu poslouchat celé desky. Album totiž působí soudržně a nabízí vstupenku na hodinový pobyt ve světě Čistých Tvarů. A že ten atmosféricky rockový pobyt stojí za to.