Nejinak je tomu v případě Down to Hell. Kapela pochází ze slovenských Malacek a předvádí nám fantastický melodicko/symfonický black metal. Myslíte, že je to divoká kombinace stylů? Tak si pojďme podrobně představit celé seskupení i jejich první dítě.
Sixtet Down to hell stojí na řevu/zpěvu a kytaře Kani Miroslava Gajdára a čístém vokálním projevu půvabné Mati Martiny Bilkovičové. Další kytaru obstarává Ťapo Martin Matlovič, basu Miro Miroslav Hulka, hemondky má na starosti Lubo Lubomír Muller a nakonec za bicí soupravu usedá Bensfúr Dušan Šelc. Kapela byla založená v roce 2006 a kromě dvou odejitých členů se jedná o původní sestavu. Zdá se, že deska zrála dlouho, stejně jako kvalitní whisky, takže se na ni pojďme podívat.
Jste zvedavi co očekávat za melodicko symfonickým black metalem? Já bych možná doplnil ještě o malou příchuť trash metalu? Deska začíná symfonickým intrem, které v posluchači vyvolává nervozitu, co bude následovat a nechá Vás topit se ve vlastní představivosti. To co ale přijde Vám jistě vezme vítr z plachet. V první chvíly mě totiž skaldba Pán vetra, búrky a mrakov pěkně zklamala. Čekal jsem že uslyším něco jiného. Jenže neuběhne ani minuta a já se začínám skvěle bavit. Všechny písničky mají nějaký příběh, jsou o čarodejnicích, dracích a jak jinak než smrti, prostě to co máme my metaláci moc rádi. Muzika je to nabitá ohromnou energií, rychlími kytarovými riffy, podmanivým zvukem kláves, výraznou linkou basy téměř ve všech polohách a skvěle odehranými party na bicí. Dalším hudebním nástrojem by se dal nazvat i Matin vokál. Ne ve všech písničkách je tam, kde byste jej chtěli slyšet, jenže ve finále se aranžmá ukáže coby skvěle vyladěné, neboť black metal musí občas trochu zatahat za uši, nebo ne? Nejlepší skladby na albu? Jednoznačně Pán vetra, búrky a mrakov a dále pak Krvavé jazero stejně jako Nemrtva nevesta.
Na závěr musím dodat, že jsem si už dlouho neužil žádné album stejně jako V zajatí temnoty a mám pocit, že jsem skutečně byl dole v pekle…