A právě tento velikán přijel po roce se svou kapelou HOUSE OF LORDS potěšit všechny tuzemské fanoušky amerického melodického hardrocku. Před rokem jsem tuto kapelu, která kdysi zaplňovala haly a stadiony, měl tu čest vidět v maličkém plzeňském klubu s příbuzným názvem House Of Lords a dojem, který zanechala, ale který nebyl nijak překvapivý, byl tou nejlepší pozvánkou vyrazit tentokrát 14. října 2015 do žižkovského klubu Nová Chmelnice. U tohoto místa bych se taky na moment zastavil. Když jsem se totiž podíval na soupis koncertů, které se v tomto klubu odehrávaly či budou odehrávat v blízkosti tohoto termínu, přál jsem si bydlet co nejblíže a vzít si nepřetržitou dovolenou.
Role supportu se zhostili olomoučtí BLACK TIGER. Zpěvák Honza Trbušek se během setu vyznal z toho, že právě House Of Lords jsou pro Olomoučáky jedním ze stěžejních vzorů. Kdo se do jejich setu zaposlouchal, ten si o inspiračních zdrojích tygrů mohl udělat jasnou představu takřka okamžitě. V podstatě si vybavte kterékoli jméno, které se na přelomu 80. a 90. let mihlo v rockovém éteru a při jehož hudbě se vám vybaví oneonované ulice některého z amerických velkoměst, a můžete si být jistí, že jeho album nebudete muset hledat ve sbírce členů BLACK TIGER nikterak dlouho. Příjemná hitová záležitost v pohodovém tempu, která dává vzpomenout na jakoukoli slavnou kapelu žánru zvaného AOR, neboli rocku pro dospělé. Stylu, který u nás spoustu kapel inspiroval, ale v jeho čistokrevné podobě jej u nás nehraje téměř nikdo.
Trochu mě mrzelo, že tentokrát nezahráli Maxx Explosion (což jsou vlastně House Of Lords bez Jamese Christiana), ale další dění dalo na tento detail velmi brzy zapomenout. HOUSE OF LORDS mě totiž pohltili už od prvních zvuků intra a ve svých spárech mě drželi ještě minimálně týden po skončení koncertu. Ze své bohaté diskografie tahali jednu hitovku za druhou, a co se mi na jejich albech zase tak moc hitové nezdálo, to dostalo naživo grády, který nedávaly záminku k jakýmkoliv pochybnostem. Jamesovi, který na první pohled vypadal spíše jako obstarožní zpěvačka, to zpívalo fantasticky a vedle svého charakteristického chrapláku oslňoval mé uši také skvěle zvládnutými výškami. Nejedná se o žádného pódiového šoumena, ale kdo umí, tomu publikum zobe z ruky. Spokojenost a úsměvy v jeho tváři byly dostatečným důkazem o tom, jak si koncert užívá. V průběhu koncertu jsem přemýšlel, čím to je, že mě dokáže tato kapela tak magnetizovat. Přitom odpověď na tuto zdánlivě záhadnou otázku je patrná na první pohled. Stačí se kouknout doleva, kde vládne zosobněné charisma v podobě kytaristy Jimiho Bella. Ale démonická vizáž nestačí, Jimimu to především hraje. Střednětempé, leč energicky valivé riffy hudbu HOUSE OF LORDS značně přitvrzují a zdařilá kytarová sóla tomu dodávají punc nejvyšší jakosti instrumentálního umění. Další pohled směřuje doprava, kde je prostor věčně usměvavého basáka Chrise McCarvilla s nezbytně našminkovanýma očima. Tento sympaťák hraje na basu s takovou lehkostí, že kdyby přijel na dětský muzikantský tábor, tak se z něj domů vrátí samí basáci, zatímco kytary budou zapadat prachem. Zkuste si na Youtube najít jeho sólo. Jenže on takhle blbne pořád a do toho ještě stihne Jamesovi excelentně sekundovat ve vícehlasech. A v charismatu (a v muzikantském umění ještě méně) nijak nezaostává ani bubeník BJ Zampa. A odpověď na to, proč mají HOUSE OF LORDS schopnost vtáhnout člověka do koncertního dění a ani na chvíli ho nepustit, je hotová. Čtyři výrazné osobnosti, u kterých je vám jasné, že patří na pódium, i kdybyste je potkali v teplácích na vašem sídlišti. Musím říci, že podobný dojem ve mně ze všech kapel na světě zanechali už asi jenom Pretty Maids (Kiss a podobné necháme stranou, že ano). Důkazem, že v tomto názoru nejsem osamocen, může být fakt, že po skončení koncertu byli všichni členové kapely obklopeni fanoušky ve zhruba stejném poměru. U kapely, jejíž začátky už pamatuje jen zpěvák (a významný hudební producent v jedné osobě), jde o jev naprosto ojedinělý, ale vzhledem k výše uvedenému naprosto pochopitelný.
Závěrem tohoto reportu nemůže být nic jiného než výzva pořadatelské agentuře Ozzy a Potkan. Až se budou James a spol. zase potulovat po Evropě, nezapomeňte je k nám zase nasměrovat.
