Pamatuji si, že poprvé jsem Kotlinu zaznamenal díky crowdfundingové kampani na vydání desky. Do té jsem se nakonec nezapojil, protože jsem nevěřil, že by se Epydemye mohla těžkého úkolu důstojně zhostit. Když jsem o několik měsíců později desku slyšel, musel jsem se zastydět.
Jedenáct skladeb zahrnuje období od první světové války až po současnost. Epydemye vybrala z každého období hrdiny i zbabělce a na motivy jejich příběhů potom natočila písně. Kromě notoricky známých jmen jako Josef Mašín nebo Milada Horáková Kotlina představuje také Artura Londona nebo příbuzné členů kapely. Booklet alba nabízí také zamyšlení nad každou písní.
Hudebně je kapela věrná spíše své folkrockové tváří, nastavené minulým albem Maso. I přes vážná témata mají písně zpěvné melodie, zapamatovatelné takřka na první poslech. Některé skladby by si sice zasloužili víc propracovat, hudba tu ale popravdě není tak důležitá jako texty, které se dokáží vyjadřovat k danému tématu a nepůsobit přitom trapně nebo přehnaně kazatelsky.
Nejsilněji na mne působí píseň Skočil jsem do tmy, jejímž hrdinou je parašutista Adolf Opálka. Hlavními protagonisty poslední skladby Kdo jsme my jsou naopak všichni obyvatelé České Republiky, kterých se kapela ptá, jestli “jsme ještě národ a nebo jenom stát?”
Poslech Kotliny je ale jen začátek. Následovat může samostatné pátrání po naší historii, vyptávání se prarodičů a nebo hledání kompletních příběhů hrdinů Kotliny. Ta totiž není pouze dobrou deskou.
PS: mezi hudebními hosty, díky kterým je zvuk desky plnější, je také bubeník David Landštof. Ten se podílel také na letošní desce Marathon, příběh běžce písničkářky Radůzy. Tato deska má s Kotlinou mnohé společné. Minimálně fakt, že také stojí za poslech.