Rozjezd na plné koule, tak by se asi dal charakterizovat úvod této placky. Už od prvního songu „Ramones“ se mi jejich skladby okamžitě zaryly pod kůži. A musím přiznat, že z punkové scény, je to jedno z nejlepších alb, které jsem v poslední době slyšel. Jsem moc rád, že se mi dostalo tohle CD do ruky. Vzhledem k tomu, že to je jejich první cédečko (ostatní tvorba byla zachycena ještě na kazetách) mohl jsem si poslechnout skladby, které zazněly již před dvaceti roky. A výsledek je asi takový, že i přes své „stáří“ neztratily svou sílu.
Hlas Fildy je převážně nakřáplej, někdy v pohodě, ale většinou plnej punkového běsnění. Rozlobenej na svět a na lidi kolem nás. Krásným příkladem jsou skladby „Armáda“, „Nemám tě rád“ nebo „Nenávist“, která se mě líbila nejvíc. Ale jejich texty nejsou jenom o hněvu, anarchii a vzteku. Jsou tu skladby jako „Pohádky“ či kultovní „Nádražácká“ anebo „Človíček,“ který překvapí svým konceptem. Mimochodem, ta basa zní dost dobře.
Celé album uzavírá netradiční song „Punkeri,“ která je zazpívaná ve slovenštině. Jak jsem se dozvěděl, tak ta skladba je původně od Petera Nagyho, na kterém byl basák Pepr-Perník prý odkojenej.
Mezi nejpovedenější kousky této placky bych asi zařadil: Ramones, Vypad bych, Discofilie, Punk´s not Dead, Nenávist, Skládka, Reformy. A jestli po poslechu této fošny budete v sobě cítit parádní naplnění, tak nezapomeňte, že tomuhle se prý v Mostě říká Malomocnost Prázdnoty – prostě rozpad sračky za účelem naplnění.