A když říkám sólové, myslím tím sólové se vším všudy. Zdeněk Bína je autorem hudby i textů všech skladeb a zároveň jejich jediným interpretem. Na desku Bird totiž nahrál všechny nástroje i vokály. Zde se dá namítat, že deska tím zároveň také trochu trpí, zasloužila by si totiž možná větší aranžérskou pestrost.
Finance na tvorbu desky se muzikant snažil vybrat prostřednictvím populárního crodfundingu, což se mu ale nakonec nepodařilo. Vlastně se není čemu divit, pochybuji totiž o tom, že by CD mohlo zaujmout široké posluchačské spektrum. Stejně jako další podobná alba, také Bird vyžaduje při poslechu soustředění a to už dnes hudbě dokáže věnovat málokdo.
Hlavním bojištěm Zdeňka Bíny byl vždy jazz (i když se nikdy nebál překračovat i do jiných vod) a zůstává tomu tak i na sólové nahrávce. Ta je akustická a vlastně až písničkářsky laděná. Hlavní protagonista zde totiž zbytečně neexhibuje a jeho styl hry na kytaru je poměrně úsporný.
Asi nepřístupnějšími skladbami na albu jsou If…, jejíž kytary sledují hlavní melodickou linku Bínova vokálu a hlavně Rainbow s nosnou melodií a navrstvenými vokály v refrénu. Vlastníci fyzického nosiče si navíc mohou u textu každé písně přečíst zamyšlení nad jejím významem.
Ostatně, celý booklet a grafické zpracování alba potvrzuje, že si na něm dali autoři záležet. To samé se dá říci i o hudbě. Na rozdíl od hudby Minut sice nemůže Bird těžit z improvizací a nacítění se na ostatní hudebníky, čiré muzikanství ale zůstává i na tomto albu jedním z důvodů, proč stojí za to nechat si jím zpříjemňovat den.