Ani na albu Moruša: Čierna se totiž rozhodně nepokračuje podle učebnice showbusinessu, což zpěvačka ukazuje už v první písni. Ta pomaloučku plyne stopáží bezmála osmi minut, postrádá výraznější melodie a jediné slovo, které v ní posluchač uslyší je “idú,” což je také název písně samotné.
Stejně textově náročná je také píseň následující, která nese název Muzika! Zde ale ani jiných slov potřeba není, jedná se o oslavu muzikálnosti i hudby samotné a její smysl je srozumitelný pro každého člověka na zemi. Na rozdíl od úvodní Idú má Muzika! nosných melodií na rozdávání, čemuž napomáhá také množství nástrojů a mužské back vokály, které dávají písni kalifornský nádech á la Beach Boys.
Podobně střídavým stylem pokračuje i zbytek desky. Ta už si ale nemusí stěžovat na nedostatek slov. Z textů je opět cítit silná dávka nostalgie a také silné spojení s přírodou, okolo které se točí většina skladeb a která vlastně obě desky pojmenovala. Majstrštykem je v tomto smyslu Potopa, závěrečná skladba desky. Díky ní vám možná tento nebezpečný živel bude také připadat jako ten nejkrásnější jev naší planety.
Stejně jako předchozí díl Moruši, i nová deska vyžaduje pozornější poslech a otevírá se postupně. O to delší je ale její trvanlivost. Opět na tom má svůj podíl bezpočet muzikantů a hostů, díky kterým je album různorodé, ale přitom ne přeplácané.
I pokud nejste příznivci podobných “složitých” nahrávek, můžete si na Moruše najít své. Minimálně zmiňovaná Muzika! a Na krídlach divých včiel dokáží zapůsobit snad na každého. Byla by ale škoda omezovat se jen na ně…