Ta přišla vlastně jako blesk z čistého nebe, protože málokdo čekal, že by písničkářka zareagovala tak rychle na skvěle přijatou desku Ňet vekšeho rozkošu svého tria. Ta totiž vyšla v únoru 2013. Do toho minulý rok Zuzana Homolová spolupracovala na desce českého hudebníka Ondřeje Škocha a jeho projektu Nitky.
Společně zde zhudebnili básně Suzanne Renaud a možná právě to byl jeden z impulzů pro natočení nového alba. To tedy pod názvem Medzi Dvomi Prázdnotami loni také vyšlo a od svých nedávných předchůdců se liší hlavně tím, že Homolová zde na chvíli opustila folklorní textové motivy a pustila se do básní současných slovenských poetů.
Snížila také stav svého nahrávacího ansámblu a album tak vyšlo pod hlavičkou Homolové a Miloše Železňáka, člena jejího tria. Ten spolupracoval na skládání hudby, postaral se o intimní aranžmá skladeb a nahrál na album většinu nástrojů.
Mezi natočenými skladbami je také Le Main (Ruka), zhudebněná báseň Suzanne Renaud. Ano, tuto skladbu nahrávala už na zmiňovanou desku Ondřeje Škocha Prší na habry. Přestože je Ondřej i na Medzi Dvomi… uveden jako autor hudby, obě verze jsou naprosto odlišné. Pro Škocha, známého především z kapely Chinaski, je nitkovská příjemná akustická pop/rocková nahrávka krokem stranou od stadionových halekaček. Nová verze Homolové a Železňáka je potom krokem stranou od příjemného akustického pop/rocku.
Ona ostatně celá deska plyne velmi pomalu a nesnaží se posluchače chytit na zapamatovatelné melodie. Posluchač se musí snažit sám. Zajímavých momentů je tu ale dost. Po vzoru německých Kraftwerk se tu pracuje s rytmickým znázorněním jedoucího vlaku a do jednotlivých písní jsou pod hlavní nástroje zamotané i zvuky, které se objeví až při pozorném poslechu. Nejvíce “hitová” je příznačně píseň s názvem Popěvek, oplývající až archaickou atmosférou.