Zlokot debutoval v roce 2013 deskou Slowakische Idiot a už o rok později následoval přerod do “slovenského génia.” Že by se ale tento mentální skok nějak zásadně podepsal na hudbě kapely se říci nedá. I teď se jedná o zajímavou kombinaci rapu, kytar a elektroniky.
I když, na nové desce můžeme sledovat vyšší koncentraci skladeb s hitovým nádechem, jako byla například The Cure ze zmiňovaného debutu. Zmínit je tu třeba skladby jako Wu wej, PR Queen, Príjmi Zlokot nebo Rauš. Zlokotu se podařilo na druhé desce odhalit potenciál kytaristky Stanky (jinak baskytara v Got Blue Balls), jejíž vokál zdůrazňuje melodické refrény.
Důležitou změnou je také skutečnost, že album Slowakische Genius působí mnohem kompaktněji než jeho “idiotský” předchůdce. Jednotlivé prvky hudby Zlokotu se totiž tentokrát rozprostřely rovnoměrně do všech skladeb a deska tedy funguje lépe jako celek. Naštěstí to zároveň neznamená, že by hudba ztratila něco na své barevnosti, kterou před dvěma lety tak překvapila.
Tradičně dobrou úroveň si udržují Lyrikovy (Modré Hory) texty, které jsou v bookletu doplněné i o krátká vysvětlení. Nejde tu o klasická egomaniacká rapová klišé (i když, úvodní Slowakische Genius…), ale spíš o zajímavě podané příběhy a pocity. Možná jen když se Lyrik pouští do zpěvu, je znát, že v tomto ohledu není bůhvíjaký přeborník.
I tak je Slowakische Genius hodně zábavná a nápaditá nahrávka, jejíž hitovost a kvality možná někdo odhalí až po opakovaném poslechu. Obzvláště po závěru, tvořeném drogovou romancí Vlasta a Miro, punkově vzdorovitou Pieseň mravokárnou a závěrečnou duchovní Príjmi Zlokot. Prijímam!