Kapela má své kořeny v brněnských Hystorical Naked, toho času uložené k odpočinku. Na rozdíl od jejich pop/rocku si to ale Fat Old Donald zamířil do vod o hodně špinavějších a experimentálnějších. Některé styčné body tu ale přesto najít můžeme.
Ambientní zvukově/hlukové plochy, plné kosmických zvuků, nasamplovaných rozhovorů v cizích řečech a také klasických hudebních nástrojů a zpěvu. To vše spolu koexistuje v takovém poměru, že jednotlivé skladby si dokáží udržet jakýsi tah a melodii a zároveň v žádném případě nepůsobí všedně.
V žádném případě se ale nejedná o bůhvíjakou řachandu, jako spíš o výpověď zmučené mysli. S tím koresponduje i booklet desky. Jestli jsem někdy viděl texty, ve kterých jsem se opravdu nevyznal, jsou to ty k desce Tangerine Chicken Won’t Fool Nobody. Neskutečný galimatiáš plný čmáranic a šmouh ale zároveň ukazuje, jakou sílu má DIY přístup.
Ani samotné skladby by bez ruchů asi tolik nezaujaly. Jsou to totiž většinou spíše jen načrtnuté základy, na který je potom naroubován zbytek. Můžeme tu dokonce najít i kytarový riff a občas Fat Old Donald zní prostě jako špatně nazvučená rocková kapela. Jako celek má ale album skvělou atmosféru a gradaci.
Na rozdíl od mnohých podobných projektů se drží i v poměrně skromných časových hranicích a nezachází do zbytečných extrémů. Všech šest skladeb, které jsou ne sebe navázané tak, že pořádně nepoznáte začátek a konec, trvá dohromady něco málo přes 20 minut.
Zdá se, že tlustý starý Donald zatím zkouší, co všechno se dá dělat a experimentuje “v mezích zákona.” Přesto se ale jedná o poměrně zajímavý příslib do budoucnosti. Až tedy budete hledat soundtrack k půlnoční depresi, máte pro co sáhnout.
FB profil kapely:
https://www.facebook.com/pages/Fat-Old-Donald/171717639694032?fref=ts