Minimálně na vizuální stránce si dali Cruadalach dost záležet. Jewel slipcase s všeříkajícím motivem, bohatý booklet, obsahující texty i komentáře ohledně jejich vzniku a významu a do toho připočtěme ještě kapelní youtube kanál, na kterém jsou postupně zveřejňovány nové skladby i s českými překlady. To je panečku péče o fanoušky.
Nejdůležitější je ale stránka hudební a ta je na Rebel Against Me neméně zajímavá. Už fakt, že křestním kmotrem alba byl zpěvák a jedna z hlavních osobností naší HC scény Banán (Hanba, ex-Lahar) mohl leccos napovědět. Craudalach totiž nejsou typickým představitelem folkmetalového žánru se všemi jeho klišé a stereotypy.
Nebojí se naopak vstřebávat do své tvorby také jiné styly a právě punk a hardcore tvoří další ze základních kamenů, na kterých je zvuk kapely postaven. Souvisí s tím texty, které sice kritizují, ale jsou schopné nabídnout také řešení. Nejedná se prostě o mlácení prázdné slámy, ale o témata, která stojí za zamyšlení. Kdy jste naposledy slyšeli podobné album, inspirované mimo jiné východní filosofií a náboženstvím?
Folkmetalové barvy potom hájí například housle, flétny, šalmaje a časté melodické linky. Na vzývání pohanských bohů a obětování zvířat ale musíte zapomenout, Cruadalach se zaměřuje na současnější problémy.
Poslouchat, jak se ve výsledné hudbě perou ony (hlavně) hardcoreové a folkmetalové vlivy je dost zajímavé osvěžující, protože oba žánry jsou samy o sobě poněkud vyčerpané. Rozhodně tímto počinem pánové a dámy z Cruadalachu nemálo jedinců zklamou, protože ne každý dokáže takovouto fúzi skousnout.
Kapela si prostě našla své vlastní místo na hudební scéně a vývoj, kterým prošla od předchozí řadovky je značný. Propracované kompozice, velké množství melodií a barev, variabilita frontmanova vokálu,… Poslech alba Rebel Against Me rozhodně není nuda. Jen mi několikrát přišla hudba až moc “přeplácaná,” ale když je v kapele osm členů, asi to ani jinak nejde.