Báru bych svým projevem označil jako českou Patti Smith. Hostujícími členy na albu jsou Veronika Hložková, hrající na čelo a Petr Váně (s legendou z Progresu ho pojí jen podobné jméno) doprovázející grupu na harmonium, . Bára má ve většině vokálů něžný, tenký hlas, který ale dokáže pěkně zhrubnout. Kapela hraje směsici indie-rocku, grunge a psychedelie, přesto o sobě tvrdí, že jsou stylově nevyhranění a hrají hudbu blízkou jejich duší, s níž vytváří vlastní vesmír pro kapelu a fanoušky.
Citizen37 si jako téměř každá kapela prošla střídáním hudebníků. Prvotní počiny se zdály býti liché, neboť skupinu nedlouho po založení opustily dva ze tří zakládajících členů . Přesto se vnitřní síla kapely vzmohla jako legendární fénix dala vzniknout zajímavé desce. Dost tedy povídání a pojďme se raději podívat na jednotlivé songy. Hodně štěstí pokojové hvězdy!
Už když zazněly první tóny otvíráku Like a Leaf, bylo mi jasné, že tohle bude opravdový hudební zážitek. Hudba je perfektně vyladěná, „plné chuti“, které zkrátka nic nechybí. Zvukař musel mít plné ruce práce tak skvěle postavit hudební aranžmá na desce, zvlášť v písních kde Bára zpívá v jemných tónech, tak aby přezpívala všechny nástroje. Z celkem deseti skladeb bych chtěl vyzdvihnout zejména výše zmíněný otvírák, Frozen Pond, Philter a skladbu, která dala název celé desce, tedy Unhapy destinies of the room stars. Ostatní skladby nejsou vůbec špatné, ale musíte je pozorně poslouchat, jinak vám splynou v jednu. Tahle deska se povedla a jistě bude skvělým společníkem v těchto zimních plískanicích nad sklenicí vína, nebo něčeho ostřejšího…