Jejich tvorba spojuje atmosférický death metal, industrial a symfonický metal.
K tomu odpovídají i texty, které se točí kolem vesmíru, esoterických eónů, destabilizace světa, nekonečna, i selhání společenského systému. Jestliže nemáte rádi škatulky, tak bych jejich tvorbu přirovnal ke dvěma kapelám, pro mě dost zásadních. První skupinou je Nocturnus. Jejich vál „The Key“ je dodnes mojí velmi oblíbenou deskou. Druhá kapela je Fear Factory. Jejichž alba „Demanufacture“ a „Obsolete“ pokládám také za nejúspěšnější z jejich tvorby. Takže abych to shrnul. Skupina MECHINA se sice inspirovala těmito kapely, ale vytvořila si svůj vlastní hudební svět.
Třetíí album „Empyrean“ (2012) jen potvrdilo jejich kvality. Moderní nápady moderního světa. Příchozí design, optický zdroj, binární mistrovské dílo. Stali se z nás dobyvatelé hvězd, přichází evoluce těla a mysle. Hudební proměnu však nečekejte. Je to stále ten působivý atmosférický death metal v symfonickém kabátu. Vše za podpory skvělého frontmana Davida Hocha, který drsné party svého vokálu nahrazuje i čistým vokálem.
Rok na to vychází album „Xenon.“ Hudební stránka alba je neměnná. Jen jejich lyrická část se posunula o trochu dál. Xenon a vyprávění o titánech z jiného úhlu pohledu. Phedra, další národ vystavěn na zádech otroků. Město, které bylo
vyrobeno pro stroje. Erebus, Cephesus, Amynthas, Alithea – mytologie křížená se stroji, biometrickými skeny a genomy mapující dokončení.
1.1. 2015 vyšlo páté řadové album s názvem „Acheron“ . Už v názvu je jasné, že se vracíme příběhem zpět k řecké mytologii. Abych byl přesný, tak přímo k různým bohům, titánům i nymfám. Vše však začíná trochu jinak. (osobně jsem na to, u těchto borců zvyklý). Úvodní „Proprioreception“ – neboli Propriorecepce (vlastní individuální vnímání) nás zřejmě nabádá k tomu, abychom si vždy udělali na vše svůj názor a nebyli pod tlakem masy a společnosti, která z nás mnohdy dělá poslušné ovce. Pozvolný nástup vystřídají proměnlivé deathové sypačky, symfonický doprovod pak vytváří skvělou atmosféru. Řekl bych, že ne tolik smrtící, jak se od death metalu očekává. Zajímavostí je také skladba „Ode to the Forgotten Few,“ kde se objevila neznámá Melissa Rosenberg, zkráceně jen Mel Rose. Zde dostala velký prostor. Její hlas se průběžně objevuje na celém albu „Acheron.“ Změna, která posunula skupinu trochu více do epických vod. Jestli to bude ku prospěchu, se ukáže. V každém případě, kdo zná jejich tvorbu, nebude zklamaný, protože je to opět ukázka působivého atmosférického death metalu. Symfonické party doplněné špetkou elektroniky. Po lyrické stránce, autoři opět míchají mytologii s realitou, stroji a hvězdami. Představivost a nápady jsou nekonečně stejně tak jako vesmír.
Jedno z největších překvapení roku 2014. O to větší radost, že hned úvod letošního roku odstartovali další skvělou deskou.