Bubeník Martin Vajgl, který je znám ze svého působení v řadě předních domácích skupin (např. Vltava, -123 min, Čechomor, Lucie, Wanastowi Vjecy, Olympic) před šesti lety představil svůj projekt Drumwave
na koncertech a následně v roce 2009 vydaném DVD záznamu Evening For The Advanced. V roce 2008 tvořili kromě Martina Vajgla sestavu Drumwave klávesista Zdeněk Zdeněk, bubeník Klaudius Kryšpín a bubeník Tomáš Kašpar. V roce 2011 vyšlo pod hlavičkou Drumwave sólové album Martina Vajgla Wave For Sophisticated Junkies. Aktuální nahrávka Disgraffiti je tedy již třetí bubenickou vlnou.
Album Disgraffiti obsahuje deset skladeb, jejichž autorem je Martin Vajgl. Texty jsou dílem Alžběty Šáchové, která je rovněž recituje a zpívá. Deska se opírá zejména o bicí a elektronické nástroje, ale významně je obohacena účastí přizvaných spolupracovníků, na Disgraffiti se podílejí violloncelista Jiří Bárta, altsaxofonista Jan Rýznar, trumpetista Pavel Filípek a zpěvačka Aneta Martínková.
Vzhledem k pracovní vytíženosti Martina Vajgla a jeho účasti na řadě projektů je překvapivé jakou hudbu obsahuje tato kolekce, nejedná se o žádnou instrumentální exhibici, ale osobitou hudbu na pomezí elektroniky, jazzu, a klasiky. Deska působí jako hudební doprovod k filmu, který si můžete přehrát pomocí představ sami v sobě. Přetransformovat sluchové vjemy nebo převést do vizuální podoby obsah veršů a zajímavých fotografií z bookletu.
Úvodní skladbě Červený šátek dominuje výrazný motiv saxofonu, který se usadí v hlavě. Následující Na druhou stranu připomíná Výpravu Longital. Pestré rytmy, zpěv, cello, klavír. Ke skladbě Sedmý experiment je natočen videoklip, který skladbu rozšiřuje o další rozměr. Tíživá atmosféra, jež ji prostupuje se při sledování animací vytrácí.
Mocná hrstka pokračuje v ponurém duchu ozvláštněna ruchy, zvuky tekoucí vody, závěr zklidní klavír. Tak jako nikdy recitace přechází do artrocku s cellem a tanečním rytmem elektronických bicích. Žabinec ukázkový jazz včetně vynikající basy, bicích a dechových nástrojů.
Stříbrný duel další neveselá skladba s atmosférou šedivé nemocniční chodby za minulého režimu. Plastic Lady druhá zpívaná skladba, smyččce a hravé výrazné bicí.
Výtah do nekonečného suterénu je opět povedená jazzová instrumentálka. Album uzavírá Zubaté kolo s barevnými africkými rytmy.
Disgraffiti potřebuje soustředění, při každém dalším poslechu se objevují nové světy a deska si získává zaslouženou pozornost. Jsem zvědav, zda se podaří přenést atmosféru skladeb i na plánovanou koncertní podobu projektu.